Povinná četba - Puškin, Alexandr Sergejevič - Piková dáma

er-forma

vševědoucí vypravěč

Heřman — syn poruštěného Němce, vypadá jako milý, hodný, spořádaný mladík, je ale posedlý penězi, celý život na karty nesáhl, aby jen jmění nerozházel, když získá tajemství, neuváženě s ním nakládá

Jelizaveta Ivanova — hraběnčina schovanka, mladá, naivní, hodná, hezká dívka

hraběnka Anna Fedotovna — zámožná 80 ti letá žena, v mládí hrávala hodně karty, díky tajemství vyhrála zpět svůj dluh, je rozumná, ale neustále někomu něco vyčítá, na svůj věk se chová rozmařile

Tomskij — hraběnčin vnuk

Služebnictvo

Čekalinskij — bohatý ruský karbaník

princ Orleánský

Saint-Germain — původní vlastník tajemství tří karet

Narumov — Tomského známý

monolog, dialog

er-forma

Existuje několik filmových a operní adaptace (Čajkovskij).

Novela má rychlý spád, výňatky z básní a dopisů na počátku kapitol dává čtenáři prostor k hlubšímu zamyšlení. Postavy zobrazují jednotlivé typy lidí ve společnosti. V díle je zobrazena ruská společnost, pomíjivost štěstí. Autor zobrazuje, jak jednoduše se lidé nechají zkazit touhou po bohatství.

Novela byla napsána na základě příběhu, který Puškinovi vyprávěl jeho známý.

Je zde zobrazen motiv zločinu a trestu, který se v ruské literatuře mnohokrát opakuje. Hlavní hrdina je zmámen vidinou zisku a dopouští se zločinu, který jej ale zničí a připraví o rozum.

Ukázka textu

Čekalinskij začal tahat, ruce se mu třásly. Napravo padla dáma, nalevo eso. „Eso vyhrálo!" řekl Heřman a odkryl kartu. „Vaše dáma prohrála," řekl laskavě Čekalinskij. Heřman se zachvěl: opravdu, místo esa měl pikovou dámu. Nevěřil svým očím, nechápal, jak se mohl přehmátnout. V tu chvíli se mu zdálo, že piková dáma přimhouřila oči a ušklíbla se. Neobvyklá podoba ho zarazila… „To je ta stará!" vykřikl s hrůzou. Čekalinskij shrábl prohrané bankovky. Heřman stál bez hnutí. Když odešel od stolu, rozproudil se hlučný hovor. „Dohrál se vší slávou," říkali hráči. — Čekalinskij znovu zamíchal karty; hra pokračovala jako obvykle.