Povinná četba - Puškin, Alexandr Sergejevič - Piková dáma

Inspiroval se:

- četbou knih (G. G. Byrona, Danta Alighieriho, Friedricha Schillera, Adama Mickiewicze)

Inspiroval:

- Jana Nerudu

- P. I. Čajkovského – opery Evžen Oněgin, Piková dáma

- A. P. Čechova, F. M. Dostojevského, N. V. Gogola, M. J. Lermontova, L. N. Tolstého

- Ilja Repin (malíř) – obraz Souboj Oněgina s Lenským

KOMPOZIČNÍ PLÁN: Vnější kompozice Kapitoly (6), odstavce. Každá kapitola začíná výňatkem z básně či dopisu. Nemá prolog ani epilog. Vnitřní kompozice

Kompozice je chronologická, retrospektivní vyprávění (vyprávění o babičce). Gradace, kontrasty.

expozice- mladí hráči

kolize- korespondence

krize- hraběnka umírá

peripetie- pohřeb

katastrofa- Heřman prohrává

JAZYKOVÝ PLÁN: Jazyk. prostředky

spisovný jazyk, dialogy, věty jednoduché i souvětí, jméno hraběnky Fedotovny je v textu nahrazeno ***.

citáty

přístup autora ke skutečnosti je subjektivní

symbolika (číslo 3 - tři karty)

Tropy a figury „bál se jí jako ohně“ (přirovnání), „lucerny jen matně mrkaly“ (personifikace), „Stará čarodějnice!“ (metafora), „stříbrné šediny“ (epiteton), „Společně nás jmenovali dvorními dámami, a když jsme se vzájemně představily, najednou císařovna…“ (aposiopese), „A to vypravování…? Dá se mu věřit…?“ (řečnická otázka) TEMATICKÝ PLÁN: Téma, motivy

téma = ruská společnost a touha po penězích (faustovské téma – člověk zaprodá v touze po majetku svou duši i svědomí)

motivy = karty, peníze, hraběnka, dům, chamtivost, štěstí, piková dáma

Časoprostor Rusko, 18. století, prostředí je skutečné. Nejsou popisovány skutečné události, děj trvá několik dní. Děj (fabule, syžet) Jedné noci hráli vojáci u Narumova karty. Paul Tomskij vyprávěl příběh o své babičce hraběnce Fedotovně. Za mlada v Paříži prohrála velkou sumu peněz. Nařídila dědečkovi, aby vše zaplatil, ten ale poprvé odmítl. Nevěda co si počít, požádala o půjčku Saint Germaina. Ten jí ale raději, než půjčil, poradil, na které tři karty vsadit, aby peníze dostala zpět. Toto tajemství sdělila jen jednomu opravdu zadluženému mládenci Čaplickému, který poté co dostal majetek zpět, musel přestat hrát. Ani svým vlastním synům tajemství nesdělila. Vše vyslechne i Heřman, který kvůli malému jmění na úspory nechce sáhnout a žije jen z platu, a proto karty nikdy nehrál. Chce zjistit, jak získat peníze. Začne proto dopisovat Jelizavetě, hraběnčině schovance, která dostává od hraběnky neustále vyhubováno a ještě k tomu malý plat. Z počátku je odtažitá, nechá se ale zmámit hezkými slovy a svolí ke schůzce. Pečlivě popíše Heřmanovi cestu do jejího pokoje, který je za ložnicí hraběnky. Má přijít o půlnoci večera, co bude hraběnka na plese. Heřman skutečně přijde, Lizaveta na něj ale marně čeká, protože se ukryl v pracovně. Když zůstala hraběnka po návratu osamocena, vyjde ven a vyhrožuje jí pistolí, aby mu sdělila tajemství. Ale hraběnka nereaguje, je mrtvá. Heřman se zalekne a jde za Lizavetou, ta mu půjčí klíč od tajných dveří, aby mohl uprchnout, sama je ale zhroucená a zklamaná, že se nechala takto oklamat. Svědomí ho trápilo jen pramálo, ale i přesto. Vypravil se na hraběnčin pohřeb, aby prosil za odpuštění. Tam, když stál u rakve, omdlel. V noci se mu zjevil hraběnčin duch a řekl mu, které tři karty mu pomohou vyhrát. Trojka, sedma, eso. Pod podmínkou, že si vezme Lizavetu Ivanovu za ženu. Heřman odjede s Narumovem do Moskvy, aby zkusil štěstí. První den vsadí jmění na trojku, vyhraje. Druhý na sedmu a také vyhraje. Třetí den vsadí na eso. Když si chce vybrat peníze, je upozorněn, že omylem vsadil vše na pikovou dámu. Přehmátl se. Vše prohrál, zdálo se mu, jakoby se na něj z karty ušklíbla stařenka. Zbláznil se z toho. Odvezli jej do nemocnice, kde si neustále mumlal: „Trojka, sedma, eso. Trojka, sedma, dáma…!“. Lizaveta se vdala za slušného mladého muže a žila šťastně.