Povinná četba - Puškin, Alexandr Sergejevič - Piková dáma

PROTOKOL Z DOMÁCÍ ČETBY

Alexandr Sergejevič Puškin

Piková dáma

Bibliografie: PUŠKIN, Alexandr Sergejevič. Piková dáma. 8. vyd. Praha: Práce, 1973. Literární druh Epika – základní literární druh, který se vyznačuje dějovostí a časovými a příčinnými souvislostmi. Literární žánr Novela – prozaický epický útvar krátkého nebo středního rozsahu sevřenější než povídka. LITERÁRNĚ A SPOLEČENSKO-HISTORICKÝ KONTEXT

Romantismus je nejen umělecký směr, ale i životní pocit a postoj člověka. Jedná se o reakci na nadvládu rozumu v klasicismu. Rozum je nahrazen nespoutaným a vášnivým citem. Jedná se o období Velké francouzské revoluce – hesla svoboda, rovnost, volnost vyvolávaly v lidech naději na lepší život. Poté ale došlo opět k utužení režimu a lidé nemohli uskutečnit své představy, a proto se začínají bouřit proti situaci ve společnosti. Romantismus nazýváme obdobím vzpoury. Došlo k mnoha objevům (Mendel, Darwin, Purkyně, Pasteur, Comte, Wundt, Freud). Umělci měli zájem o exotické země a návrat k přírodě. Anglický park vyvolával iluzi volné, divoké přírody, staví se v něm středověké zříceniny, vyhlídkové věže a tzv. švýcárny (horské chaty). Častý je návrat k slohovým formám minulosti – novogotika, novorenesance… V hudbě se prosazují Schubet, Čajkovskij, Verdi, Rossini, Pagannini, Rimský-Korsakov, Maria von Weber, Strauss, Schumann, Wagner, Dvořák, Liszt, Chopin, Smetana a Suk. V malířství neklidná krajina – Goya, Delacroyx. V literatuře je základním znakem rozpor mezi snem a skutečností, tzv. světabol – protiklad srdce a světa. Subjektivní přístup ke skutečnosti, individualistická vzpoura proti řádu světa, revolta proti tyranii, společenským a náboženským předsudkům – byronismus či titanismus. Hrdinové se ocitají ve výjimečných situacích, stojí osamoceně proti společnosti, východisko hledá v lásce, ale ta je nešťastná, utěšitelkou je příroda. Děj se odehrává na tajemných místech a často jsou zachycovány přírodní živly, zříceniny, jezera, skály, hory a motivy smrti. Častá autobiografičnost, hrdina se nevyvíjí, vedlejší postavy jsou často příslušníky opovrhovaných vrstev. Romantismus odmítá staré formy a tradice, ale je pln obdivu k minulosti, hrdina je osamocený, ale díla obdivují prostý lid a lidové umění.

Ruští romantici se dělili na slavjanofily (zdůrazňovali kulturní a náboženské odlišnosti Ruska od zbytku Evropy a domnívali se, že Rusko může svými duchovními tradicemi, založenými na pravoslaví, přinést nové podněty do světa) a západníky (chtěli, aby se Rusko vyvíjelo podle západoevropského stylu).

Kontext autorovy tvorby

Puškin se narodil roku 1799. Byl prozaikem, dramatikem, kritikem a novinářem. Je představitelem revolučního romantismu (hrdina se snaží své sny uskutečnit), ale v jeho dílech jsou patrné počátky realismu. Je označován za pěvce svobody, volnosti a lásky k člověku. Narodil se v Moskvě ve šlechtické rodině, vychovávali ho francouzští guvernéři. Vzdělání získal v Carském sele, což bylo lyceum pro šlechtické děti, seznámil se zde s budoucími děkabristy. Za to byl carem poslán do dvou vyhnanství (Krym), ale roku 1826 mu car Mikuláš I. udělil milost a zároveň se stal jeho osobním cenzorem. Později žil v Petrohradě, oženil se s dcerou z bohaté rodiny (Natálie Gončarová) a měli čtyři děti. Vyzval Dantese na souboj, ve kterém byl zraněn a dva dny po souboji zemřel. Lermontov ve svém díle Na smrt básníka obviňuje z Puškinovy smrti dvorskou společnost. Mezi básně o svobodě a volnosti patří Volnost, Vesnice, Vězeň a Do Sibiře (věnováno děkabristům po jejich porážce). Dále napsal Kavkazského zajatce, Bachčisarajskou fontánu a Cikány, kde Aleko uteče k cikánům, aby zde žil nový život. Stejnojmenná opera byla napsána podle jeho poemy Ruslan a Ludmila, Petru I. věnoval Poltavu a Měděného jezdce. Napsal Bělkinovy povídky, Kapitánskou dcerku a historické drama Boris Godumov a Evžena Oněgina.