Povinná četba - Steibeck, John - O myších a lidech

• Vystupují zde pouze reálné postavy

Vyprávěcí způsoby přímá řeč, polopřímá řeč, nepřímá řeč Typy promluv

U autora – er-forma

U postav – převážně dialogy (má blízko k dramatu), občas Lennieho monology

Interpretace a vlastní hodnocení Novela se mi velice líbila. Je velice oblíbená a působivá, protože je o vztazích i o samotě, o snech i o zklamání, krutosti a nevypočitatelnosti života, takže se s jejím dějem může ztotožnit každý
O myších a lidech je překrásný příběh o přátelství dvou protikladných mužů, kteří se liší od všech ostatních dělníků, jen tím, že chodí po světě spolu – mají tak jeden druhého, někoho komu se můžou vypovídat, podělit se s ním o své radosti i starosti. Vše se zhroutí, když Lennie zabije Curleyho ženu. George čeká nelehký úkol – musí zabít svého jediného přítele – paradoxně je to to nejlepší, co pro něj v danou chvíli může udělat. Nechá Lenniho zemřít naivně zasněného a šťastného s vidinou toho, po čem vždy toužil. Tak umírá Lennie a s ním i jejich krásný společný sen.
Novela je tak oblíbená a působivá, protože je o vztazích i o samotě, o snech i o zklamání, krutosti a nevypočitatelnosti života. Prostě proto, že je o lidech – tedy o každém z nás.

Ukázka textu

Tu se v křoví ozvalo praskání pod čímisi kroky. George se obrátil a zahleděl se tím směrem.

„Tak dál, Georgi. Kdy se do toho pustíme?“

„Už brzo se do toho pustíme.“

„Já a ty.“

„Ty... a já. Všecky budou na tebe hodný. Nebudou už žádný maléry. Žádnej žádnýmu nic zlýho neudělá, ani mu nic neukradne.“

„Já myslel, že se na mě, Georgi, zlobíš!“

„Ale kdepak. Kdepak, Lennie. Nezlobím. Já se na tebe nezlobil nikdy, a teď taky ne. Věř mi to, Lennie.“

Hlasy se už přiblížily. George zvedl pistoli a poslouchal.

„Pusťme se do toho už teď,“ prosil Lennie. „Kupme si to hospodářstvíčko hned.“

„I to víš, že hned. Musím. Musíme.“

A George zdvihl pistoli a sevřel ji pevněji, aby se nechvěla, a ústí hlavně přiblížil až k zátylku. Ruka se mu prudce třásla, ale obličej mu strnul a ruka nabyla pevnosti. Stiskl spoušť. Do kopců zarachotil třesk výstřelu a přirachotil zase dolů. Lennie sebou škubl a pak se pomalu složil dopředu na písek, a už ležel a ani se nezachvěl.

George se třásl a díval se na pistoli; pak ji odhodil dozadu, na břeh, proti proudu řeky, k hromádce starého popela.

Křoví jako by se nyní všecko rozhalasilo a rozpraštělo se pod běžícíma nohama. „Georgi!“ křičel Slimův hlas. „Kde jsi, Georgi?“

Ale George seděl strnule na břehu a hleděl na svou pravou ruku, která odhodila pistoli. Hlouček vyrazil na volné prostranství, Curiey vpředu. Na písku uviděl ležet Lennieho. „Tak už ji dostal.“ Přistoupil k Lenniemu a podíval se na něho a pak se ohlédl na George. „Akorát do týla,“ poznamenal klidně.