ROZBOR UMĚLECKÉHO TEXTU-1

ROZBOR UMĚLECKÉHO TEXTU

1. téma a motivy

téma = ústřední myšlenka díla

- je v podstatě neomezené (všechny jevy z přírody, společnosti, dojmů, …) např. ruský venkov, válka, láska,

mezilidské vztahy

motivy = nejdrobnější tematické prvky díla (souhrn motivů tvoří téma)

- vychází z daného textu, je také neomezený, avšak konkrétnější než téma např. růže, zbraň, oblaka, nenávist

děj - jen velmi stručně

2. časoprostor

čas = doba, do níž je zasazen text

- určit část dne, roční období, historickou epochu např. večer, jaro, 1. pol. 19. stol. – romantismus

prostor = prostředí, ve kterém se odehrává text

-

určit místo, obec, stát

např. venkov, Ratibořice, Rakousko-Uhersko

3. kompoziční výstavba

= způsob řazení a spojení témat v knize
- rozhodneme, který ze způsobů autor knihy využil, a svoje tvrzní zdůvodníme:
- chronologický postup – děj plyne za sebou, jednotlivé události příběhu jsou uváděny od nejstarších po nejmladší

např. Petr a Lucie

retrospektivní postup – příběh je uváděn v obráceném pořadí, případně jsou do chronologického vyprávění vsunuty

retrospektivní pasáže např. Babička – babiččino vzpomínání na manžela

rámcové uspořádání – mezi úvod a závěr knihy je vložen ucelený příběh např. Dekameron – útěk vypravěčů před morem

paralelní uspořádání – uvádění více časových rovin současně např. Hra o trůny

= části, ze kterých se text skládá
(díly – kapitoly – odstavce; zpěvy – básně – sloky – verše; jednání – výstupy – repliky)

4. literární druh a žánr

- rozhodneme, o jaký druh a žánr se jedná, a své tvrzení zdůvodníme literární druhy:

lyrika – dílo, které nemá děj; popisuje dojmy, pocity, nálady
autora epika – dílo, které má děj; popisuje skutečnost (fiktivní)

drama – dílo, které má děj; předvádí skutečnost a je určeno pro divadlo

- literární žánr:
- určuje se v rámci literárního druhu

lyrické – óda, elegie, epigram, …
lyricko-epické – balada, romance, poéma, …
epické – román, povídka, novela, bajka, pohádka, mýtus, pověst, …
dramatické – komedie, tragédie, činohra

- forma literatury: poezie (veršovaná) a próza (neveršovaná)

5. vypravěč / lyrický subjekt

- v próze hovoříme o vypravěči, v poezii o lyrickém subjektu vypravěč = mluvčí, který předkládá příběh čtenářovi
- podle gramatické osoby se rozlišuje:

er-forma – vypravěč hovoří ve 3. osobě jednotného i množného čísla, obvykle v minulém čase
ich-forma – vypravěč je jedna z postav (obvykle hlavní), hovoří v 1. osobě jednotného čísla, obvykle v

minulém čase

- podle vyprávěcí roviny se rozlišuje:

vševědoucí vypravěč – vystupuje v er-formě, rozebírá a sleduje jednání všech postav, stojí „nad“ příběhem

např. V. Dyk – Krysař