Souvětí souřadné a podřadné
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
(B vyplývá z A)
proto, a proto (Byl jsem unavený, a proto jsem hned usnul.), tedy, tudíž, tak, a tak (Nedařilo se mi, a tak jsem odešel.)
souvětí vysvětlovací (explikativní) – druhá věta je vysvětlením věty prvé
(A, tj. B)
tj., a to, totiž (Žije v domku po rodičích, on ho totiž zdědil.), vždyť, však, to (Ozvala se rána, to pytlák vystřelil.)
Souvětí podřadné
věty vedlejší závisí na větách řídících jako větný člen
spojky nejsou větnými členy, vztažná zájmena a příslovce jsou větnými členy
tzv. odkazovací slova, tj. ukazovací zájmena nebo odkazovací příslovce věty řídící, která odkazují na větu vedlejší, nepokládáme za větný člen (Koupil jsem to, co se mu líbilo.)
Druhy vět vedlejších
podmětná
vyjadřuje podmět věty řídící, přísudkovou část tvoří věta řídící
nejčastěji uvozena vztažným zájmenem kdo, co nebo spojkami že, aby, kdyby
Kdo rád lyžuje, jezdí na hory. (lyžař)
Potěšilo mě, že si na mne vzpomněl.
Není mi známo, kdy přijde.
přísudková
vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou, vyskytuje se zřídka
Obloha byla, jako když ji vymete. (byla jako vymetená)
přívlastková
vyjadřuje přívlastek věty řídící, závisí na některém podstatném jménu věty řídící
bývá uvozena vztažnými zájmeny (který, jenž), vztažnými příslovci (kde, kdy, kam) a spojkami podřadícími (aby, že)
Znám hodně lidí, kteří sbírají známky.
Zavolali ho ve chvíli, kdy usnul.
předmětná
vyjadřuje předmět věty řídící, závisí na slovese věty řídící (nebo na příd. jm.)
nejčastěji uvozena spojkami (že, aby) a příslovci (kde, kam, odkud)
Vzkázal, že máme hned přijít.
Řekni mi, kde se sejdeme.
příslovečná
vyjadřuje přísl. určení věty řídící, rozvíjí přísudek věty řídící, různé okolnosti jejího děje
příslovečná místní
vyjadřuje místní určení
spojovací výrazy kde, kam, odkud, kudy
Vrať se tam, odkud jsi přišel.
příslovečná časová
vyjadřuje časovou okolnost
spojovací výrazy:
když (současnost nebo předčasnost)
až (následnost)
jakmile, jen, sotva, jak, sotvaže (okamžitost)
zatímco (souběžnost)
dříve, dříve než (následnost)
kdykoli (opakování časových okolností)
příslovečná způsobová
vyjadřuje příslovečné určení způsobu
prostý způsob (Vykonával práci, jak nejlépe uměl.)
míry (Jezte, co hrdlo ráčí.)
prostředku (Stroj se uvede do pohybu tak, že se otočí pákou.)
zřetele (Pokud šlo o pořádek, mohli být spokojeni.)
přirovnávací (Spěchal, jako by hořelo.)
účinková (Měla tak zmrzlé ruce, že necítila ani prsty.)
omezovací (Žádný lékař mu už nepomůže, ledaže by se stal zázrak.)
příslovečná příčinná (důvodová)
vyjadřuje příčinu děje věty řídící
spojky že, protože, poněvadž, jelikož
Nepřišel do práce, protože vážně onemocněl.