vancura-marketa_lazarova

Po popravě se Markéta, očištěná pobytem v klášteře, může vrátit k otci, ale sama to odmítá. Raději volí svobodný život mezi potomky loupežníků. Navíc porodí syna, který pak dál šíří pilně krev loupežníků považovaných za svobodné lidi nesvázané konvencemi měšťáků v královských městech. Společně s Markétou porodí své dítě i Alexandra, ale ta se po porodu zabíjí. Markéta tak vychovává mezi loupežníky i její dítě.

Stručný obsah:

Rytíř Kozlík, který přepadával pocestné, žil se svou rodinou na hradě Roháček. Kozlíkovi se ale příliš nedařilo, protože král nechal cesty hlídat. Kozlíkova dcera Alexandra se zamilovala do Kristiána, Kozlíkova zajatce, německého knížete. Kozlík přepadne Lazara, svého souseda, za to, že mu nepomohl a odvede si jeho dceru Markétu. Ta se zamiluje do Kozlíkova syna Mikuláše. Mezitím Kristiánův otec s vojskem přepadnou Kozlíka a Kristián se vrací zpět k otci. Miluje ale Alexandru, a tak se ji vydá hledat. Ta jej ve vzteku zabije.Zbytek loupežníků se zatím snaží osvobodit Kozlíka, ale nepodaří se jim to, všichni jsou zajati. Popravě přihlíží Markéta a Alexandra, které jsou obě těhotné. Alexandra však po porodu spáchá sebevraždu, a tak Markéta nakonec vychovává obě děti, aby rody nevymřely.

Charakteristika hlavních postav:

Markéta – krásná a milá dívka, má ráda Boha, a proto je na rozpacích mezi láskou k Bohu a láskou k Mikulášovi

Kristián – citlivý a nerozhodný mladík

Kozlík - hrdý a odvážný muž, který nedává najevo bolest ani ponížení

Jazykové prostředky:

Autor zde uplatňuje lyrické složky (básnická próza), kontrasty (bída × naděje, ponížení × hrdost, síla × slabost). V jazyce se prolínají různé stylové vrstvy (poetismy, básnické výrazy, vulgarismy, argot), lidové prvky, knižní výrazy a archaismy. Je kladen důraz na dlouhá souvětí, obraznost, ironii,originální spojení, tázací a zvolací věty a četná citoslovce.

Imaginativní próza

-básnická próza, objevuje se metoda obraznosti, asociace (=volné řazení představ)

-patří sem: Vladislav Vančura

Vladislav Vančura

(1891 – 1942)

Vladislav Vančura byl tvůrcem jazykově experimentujících poetických próz z historie i současnosti, dramatik, filmový scénárista.

Po otci Vančura pocházel ze starého protestantského rodu písmáků. Dětství prožil v Davli, kde byl otec hospodářským správcem. V dospívání hledal obtížně životní orientaci. Roku 1915 dokončil gymnázium a vystudoval Lékařskou fakultu UK, kterou absolvoval roku 1921. Téhož roku se oženil a s manželkou provozoval lékařskou praxi na Zbraslavi. Od roku 1929 se věnoval pouze literatuře.

Vančura byl prvním předsedou uměleckého spolku Devětsil, spolutvůrcem programu avantgardní literatury. Spolupracoval též s komunistickým hnutím, ale roku 1929 podepsal prohlášení proti novému gottwaldovskému vedení a byl z KSČ vyloučen. Z celé Vančurovy tvorby vyvěrá touha odstranit vše, co brání rozvoji svobodné lidské přirozenosti a aktivity. Autor zápasil s konvencemi dosavadní prózy. Nápadný je jeho jazyk čerpající z archaismů biblické češtiny, ale i z hovorové řeči. Čerpal i z tradice velkého evropského románu i současných podnětů expresionismu a dadaismu. Za okupace byl Vančura činný v odboji. V květnu 1942 za stanného práva byl zatčen a 1. června téhož roku popraven.