Zola Émile_Zabiják_realismus_český naturalismus

• David volí cestu poctivé práce, Lucién používá intrik – usiluje o přiznání šlechtického titulu de Rubempré po matce – jeho snahy ztroskotají na neznalosti společenských intrik – dává přednost lásce herečky Coralie před mocnou paní de Bargeton, což mu uzavře cestu do šlechtických kruhů

• zradí i svého kamaráda Davida – ten je zadlužen směnkami, které jeho jménem zfalšoval Lucién v Paříži, David je zavřen do vězení pro dlužníky, zahanbený, Lucién je rozhodnut zemřít, potkává záhadného abbého Herreru, který mu slibuje, že ho zasvětí do tajů společenského úspěchu a bere ho s sebou do Paříže

Realismus 19.st.

postupný přechod od romantismu k realismu, romantismus začíná být od 20. let 19. století kritizován, přesto mnoho autorů píše na pomezí romantismu a realismu, není snadné je zařadit, na jedné straně romantismus kritizují, na straně druhé využívají stále romantické prvky

romantická nespokojenost s přítomností přetrvávala, pocit odcizení, realističtí umělci odmítají unikat před světem, zahleděnost romantického hrdiny sám do sebe, negativní dopad jeho chování (v realismu už není v popředí výjimečný jedince, idea, charakter)

vzestup měšťanské podnikatelské vrstvy, prospěchářství a pragmatičnost, angažovanost literatury

50. léta 19. století se dostává realismus nad romantismus, 1848 Napoleonův (III.) teror zmařil naděje romantiků na lepší život

víra ve vědu, postavy, prostředí i děj mají mít předobraz v realitě, snaha o objektivitu, román měl podávat pravdivý příběh bez příkras a iluzí

1857 manifest Realismus, časopis Realismus – odmítnutí všech typů románů kromě balzakovského, dílo má být přesnou reprodukcí společnosti, jako fotografie, přesto je umělecké dílo vždy dílem fikce, fikční objektivita

Rysy realismu: pozorování společenských změn, pronikají témata sociální, život nižších a vyšších vrstev, typizace postav – hrdinovy individuální znaky jsou kladeny do souvislosti se širší skupinou, zobecňují se (Gustav Flaubert – že paní Bovaryové se trápí a pláčí nejen v jeho knize, ale zároveň ve dvaceti francouzských vesnicích), zkoumání vlivu prostředí na postavy, původu, jak se vyvíjí a proměňuje, odpozorované podrobnosti, konkrétní fakta, přesná a podrobná charakteristika postav, pro reálné vykreslení použití i typického jazyka pro prostředí, z kterého postava pochází, slovní zásoba..., často snaha o odosobnění, autor se snaží být objektivní (realistická fikce – záměrně na některé rysy poukazuje) a ukázat pouze společnost, její problémy, vývoj, přesto snaha některé společenské problémy vyzdvihnout, jiné upozadit – angažovanost autorů, ukazovat celospolečenské problémy a mnohdy je i řešit

Žánry realismu: převládá próza, fyziologická črta – zachycuje postavu v bezprostřední souvislosti se jejím každodenním životem, společenský a historický román (často románové cykly, i podoba kronik), román-fejeton – rozmach publicistiky, vychází romány otiskované v novinách, složené z řady uzavřených epizod (takto např. vznikla Dickensova Kronika Pickwickova klubu nebo Dumasovy romány)