17 Hrabal Bohumil, Ostre sledovane vlaky

Kličky na kapesníku, 1989

Můj svět, Československy spisovatel 1988

Tři novely, 1989 obsahuje i Obsluhoval jsem anglického krále.

Dopisy Dubence (tetralogie) – proud vzpomínek propojený filosofickými úvahami a politickými komentáři

Barvotisky, 1990

Krásná Poldi, 1990

Listopadový uragán, 1990

Schizofrenické evangelium, 1990

Kouzelná flétna

Ponorné říčky, 1991

Růžový kavalír, 1991

Aurora na mělčině, 1992

Večerníčky pro Cassia, 1993

Texty, 1994 – úvahy

Ostře sledované vlaky:

Píše se rok 1945 - doba, kdy se schyluje ke konci 2. světové války. Děj románu nás zavede do jedné malé, ale důležité železniční stanice na Nymbursku. Hrdinou celého románu je mladý muž Miloš Hrma – 22 let, který na nádraží pracuje jako výpravčí a touto dobou se potýká se svým trápením v sexuálním životě a nedostatkem zkušeností.

Na železniční stanici Miloš pracuje s kolegou Hubičkou, kterému ve skrytu duše závidí jeho pestrý a úspěšný milostný život - zejména s mladou telegrafistkou Zdeničkou Svatou, které při jedněch milostných hrátkách orazítkoval celou zadnici německými razítky ze stanice. Při pohledu na Hubičku Miloš vzpomíná na svou nádražní lásku Mášu, se kterou mu milování nevyšlo podle jeho představ. Své problémy se pokouší vyřešit neúspěšnou sebevraždou.

Jeho častou myšlenkou byla otázka, zda je opravdový mužský.

Nadřízený Miloše Hrmy byl pan přednosta - přísný a důsledný. Nádraží bylo velmi rušné díky projíždějícím německým vlakům se střelivem, tanky a se zvířaty z fronty. Jednoho dne vjel do stanice ostře sledovaný německý vlak se střelivem. Do kanceláře vešla žena jménem Viktorie Freieová, která předala Hubičkovi neznámý balíček, ze kterého byl Hubička roztřesený a nervózní. Viktorie dělala zamilované pohledy na Miloše, ten využil příležitosti jako nedávno Hubička se Zdeničkou, vzal ji do kanceláře přednosty, vyjádřil jí své problémy s mužstvím a nepodařeném pokusu s Mášou. Ale zkušená Viktorie si věděla rady a milováním si Miloš dokázal, že je opravdový chlap.

Na stanici byl hlášen příjezd ostře sledovaného transportu se střelivem. Hubička s Milošem přemýšleli jak vlak zneškodnit. Miloš se rozhodl vylézt na semafor a na vlak shodit výbušninu z balíčku od Viktorie, a tak si dokázat že je silný a nebojácný chlap. Vylezl na semafor, vyhodil doprostřed vagónu třaskavinu a shora se chtěl dívat na tu zkázu. Zahlédl ho německý voják z posledního vagónu a na Miloše vystřelil. Ten střelu opětoval a oba těžce zranění se svalili do příkopu. Oba věděli, že je definitivní konec a nic je nemůže zachránit. Miloš ukončil vojákovo trápení tím, že ho střelil do hlavy. Z krku mu utrhl řetízek s medailónkem ve tvaru čtyřlístku a s nápisem "Bringe Glück" (Nos stěstí) a vložil ho vojákovi do ruky. V posledních okamžicích si Miloš promítal všední dny svého života, uvědomil si, že hrůzy války jsou tragické a umírají nevinní lidé. A tak skončil svůj mladý život i Miloš Hrma se slovy: „Měli jste sedět doma, na prdeli“.