2. MO Moliere - Lakomec

Lakomec

Autor: Moliér (Jean-Baptise Poquelin)

Druh: Drama- dílo je napsáno jako hra určená k předvádění na jevišti => monology, dialogy, přímá řeč, humor je založen na jazykové komice.

Žánr: Klasicistní komedie o 5 dějstvích

Kompozice:

• chronologická (dodržení časové posloupnosti)

• dílo je psáno v reálném čase dodržení

• jednoty místa, času a děje

• psána v próze x klasicistní vkus

• er-forma

• zábavná komediální zápletka

• podrobná a zdařilá charakteristika postav

Jazykový plán:

Skladba: spisovný jazyk x občasné vulgarismy

Forma: monology - dialogy

Styl: vyprávěcí

Jazyk:

• živé dialogy plné hovorových obratů, zejména u Harpagonova služebnictva

• mnohdy najdeme anaforu (zvláště ve vypjatých scénách)

• často satirický tón, ironie, nadsázka

• stylistické rozvrstvení slovní zásoby (např. citové zabarvení - zejména když Harpagon hovoří o penězích)

• Přístavek: Vybral si, šibal, právě chvíli, kdy…

• Neslovesné věty => napětí (Zloděj! Vrah! Loupežník!)

• figury a tropy

Umělecké prostředky:

• Archaismy: kdokolivěk, taškáři, dráby, profousy

• Apostrofa: Můj ty božínku.

• Citoslovce: Achich! Ach!

• Hyperbola: umírám, jsem mrtev, jsem pohřben!

• Hovorové výrazy: Musím se mrknout na své penízky.

• Metonymie: A vy nám nepůjdete na ruku?

• Nespisovná řeč, rčení: On sám vám dal kvindle.

• Oslovení: Ty potvoro s potvorou!

• Personifikace: Láska nezná bratra.

• Rčení: Musím nalít čistého vína.

• Sarkasmus: To vy děláte tyhle čisté obchody?

• Zdrobnělina: penízky

• Výčet: Pro komisaře, dráby, profousy, soudce, mučidla, šibenice a katy!

• Zdrobněliny: blonďáčkové, krasavečka

Hlavní téma: výsměch lidské chamtivosti, kritika chorobné touhy po penězích- peníze jsou vášní, která člověka vylučuje ze života a deformuje přirozené lidské vztahy, také člověk zaslepený touhou pro bohatství nebere ohled na city ani lásku.

Vedlejší téma: Lakomý boháč, schopný obětovat pro peníze štěstí rodiny.

Námět: motivem se stala Plautova komedie o hrnci (antika)

Prostředí: Paříž v 17. Století (1670)

Postavy:

Harpagon- šedesátiletý lichvář, vdovec, chamtivý, lakomý, bezcitný, zlý boháč (latinsky harpago=kořistník); pro peníze obětuje vše: citové vztahy, děti, rodinu; ztráta peněz pro něho znamená šílenství a ztráta smyslu života; posatva tragikomická

Eliška- dcera Harpagona, opakem otce, touží po lásce, peníze nedůležité, spravedlivá, upřímná, miluje Valéra

Kleantes- syn Harpagona, též opakem svého otce, touží po lásce, peníze nedůležité, chytrý, podnikavý, miluje Marianu

Anselm- otec Valéra a Mariany

Valér- miluje Elišku, aby ji získal za ženu, tak se přetvařuje, podlézá a lže Harpagonovi, správce domu

Dohazovačka Frosina, sluha Čipera (La Flèche), který ukradl peníze

Děj:

Příběh se odehrává v Paříži roku 1670. Pojednává o životě lakomce Harpagona. Harpagon žije v domě se svými dvěma dětmi - Kleantem a Eliškou. Všichni o něm ví, že je velice bohatý, ale zároveň lakomý a pomlouvá ostatní. Jeho největší starostí je, aby dětem nemusel dávat k svatbě věno, ale aby jej dostaly ony. Tyto pomluvy jeho dětem ztěžují společenský život. Když se Eliška zasnoubí s Valérem, má oprávněné obavy, že otec jejich svatbě nepožehná. Proto se se svými úmysly nejprve rozhodne svěřit svému bratru Kleantovi. Ten se jí na oplátku svěří se svým trápením. On sám je také zamilovaný do chudé, ale velmi krásné dívky Mariany a chce si ji vzít. Ani jednomu z nich se však do přiznávání svých citů otci nechce. Mají totiž strach z jeho reakce. Nakonec se rozhodnou, že za otcem půjdou společně. Ten o svatbě začne hovořit sám. O Marianě mluví pěkně a potěší ho, že mu jeho syn dá za pravdu v tom, že by z ní byla dobrá manželka. Poté vyjde najevo, že Harpagon celou dobu mluví o tom, že on sám si chce Marianu vzít. Na tuto myšlenku přivedla Harpagona dohazovačka Frosina, která pomocí různých úskoků, dvojsmyslných vět a chlácholivých monologů přesvědčí Harpagona, že jej Mariana miluje. Celá situace se stává pro Harpagonovy děti ještě více nešťastnou, když jim jejich otec oznámí, že pro ně také našel vhodné protějšky. Pro svou dceru Anselma, velice bohatého staršího pána, a pro Kleanta bohatou vdovu. Když se Frosina dozví, že Mariana miluje Kleanta, rozhodne se mladému páru pomoci. Plánuje s dívkou, jak se lakomce zbavit. Roli v tom hraje také fakt, že jí Harpagon za její předešlé dohazovačské služby nezaplatil. Kleant se rozhodne jednat sám. Podepíše nevýhodný obchod s neznámým lichvářem, ze kterého se nakonec vyklube jeho otec, jehož tím nesmírně rozčílí. Dojde k hádce mezi Kleantem a Harpagonem, při níž tedy vyjdou najevo Kleantovy city k Marianě, po které touží oba. Zoufalý Kleant odchází do zahrady, kde se střetne se svým sluhou Štikou. Štika během jejich hádky nejde pohádkový poklad - truhličku s penězi, kterou Harpagon ukrýval v zahradě a později ji předá Kleantovi. Harpagon ale brzy přijde na to, že mu poklad chybí. Rozzuří se a přivolá komisaře. Rozhodne se vyslechnout celou rodinu i služebnictvo. Jakub obviní ze zlosti Valéra, jenž ho v hádce kvůli přípravě večeře uhodil. Harpagon tedy vyslechne správce Valéra. Při výslechu však dojde k nedorozumění - Valér si myslí, že ho Harpagon obviňuje nikoliv z krádeže, ale z lásky k Elišce, a tak se ke všemu přizná. Harpagon je vzteky bez sebe. Chce nechat Valéra popravit. Ještě ten samý večer má dojít k slavnostní večeři, na níž Harpagon pozval jak svou nastávající Marianu, tak Anselma, kterého určil za ženicha své dceři. Po příchodu pana Anselma se všechno změní. Valér přiznává, že je synem hraběte Tomase d'Alburci. On jediný přežil, když s celou rodinou ztroskotali na moři. To celé slyší Mariana a Alselm. Děj vyvrcholí přiznáním pana Anselma, který prozradí svůj skutečný původ. Ukáže se, že je ztraceným otcem nejen Valéra, ale i Mariany. Kleant vrátí otci ukradené peníze s podmínkou, že se bude moci oženit s Marianou a Eliška s Valérem. Harpagon s vidinou navrácených peněz souhlasí, a vlastně na tom vydělává: svatební výlohy a náklady za vyšetřování bude platit Anselm. Harpagon je spokojen a zůstává sám se svými penězi.