Bass Lidé z maringotek

- povídky také ukazují silné pouto mezi lidmi od cirkusu, místy působí až zidealizovaně

- povídky odhalují tvrdou práci u cirkusu, ukazují, že se jedná o dřinu a odříkání, akoli to tak navenek nevypadá

• pravděpodobný adresát

Modelový čtenář není jasně dán, povídky zaujmou ženy i muže různého věku.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Povídkový soubor vyšel rok po vydání románu Cirkus Humberto, tj. v roce 1942. Bass zde zpracoval nasbíraný materiál, který se mu nevešel do Cirkusu Humberto.

- souboru se také říká „cirkusový dekameron“, neboť obsahuje deset povídek

• tematicky podobné dílo

Eduard Bass – Cirkus Humberto: cirkusové prostředí, doba

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Film Lidé z maringotek vznikl v roce 1966, natočil ho Martin Frič.

Tento film neodpovídá literární předloze, pouze rozvíjí děj povídky Příběh vysloužilého voltižéra, avšak nepřesně. Vincek (Jan Tříska) se zamiloval do Niny (Emília Vašáryová), ale musel na vojnu. Nina mu slíbila, že na něj počká. Vincek se vrátil krátce před jejím sňatkem, Nina se k němu později vrátila, ale opět ho opustila.

Rozdíly s povídkou – Vincek nemusel být na vojně déle kvůli přestupku proti vojenskému řádu, Nina ve filmu neměla dítě.

Do příběhu Vincka jsou vklíněny motivy z povídek Historie manéžního šaška a Podotknutí mistra těžké váhy, motivy z ostatních povídek se v ději nevyskytují.

„Já nechci domů žádnýho Cigáněviče ani careviče,“ vona na to, „já chci domů zlatej pohár. A dyž ho má vyhrát Hakenšmíd, tak ho vyhraj ty, vod čeho tě tu mám.“

Tedy v takovejch věcech byla má Karolín dětinská vod narození. Dyž si na něco postavila hlavu, tak by s ní nehnul ani Lurich. Pokoušel sem se jí to vytmavit co nejrozumněji, ale všecko to bylo, jako bych dával masáže sloupu vod kamennýho mostu.

„Koukej, Karolín,“ povídám jí, „neznáš všecky piškuntálie a já nemůžu prozradit profesionální tajemství.“

„Jakýpak profesionální tajemství,“ vona na to, „esli má vobě lopatky, tak ho na ně polož a je to.“

„No jo,“ povídám já, „ale to sou akurát ty piškuntálie naší smlouvy, že to Hakenšmíd musí vyhrát, aby nikomu nemusel dát zlatej pohár. Dyk ten je vod něho štyftovanej a vo ten pohár se zápasí furtumfurt ve všech cirkusech Evropy. Dyk dyby ten pohár někdo vodnes, tak je po konkurencích, protože by se každej podnikatel na to vykašlal, platit borce a eště přijít vo zlatej pohár!“

„A to zas ne,“ povídá Karolín, „jen ho polož a já si to s ním vyřídím. To bych se na to koukla, esli by se mně ňákej mistr světa vopovážil vodepřít pohár, dyž ho vyhraješ.“

Viděl sem, že s Karolín není žádná profesionální řeč možná a že mi nezbejvá než se pustit do tý fušky. Tak sem krágloval každýho borce, kerej proti mně nastoup, za venerického aplausu.