Böll Biliár o půl desáté

V celém románě se několikrát objeví beránek a buvol – jedná se o německého prezidenta Hinderburga (20.–30. léta 20. stol.).

• určení smyslu díla

Kniha čtenáři poskytuje údaje z německé poválečné historie a zároveň kritizuje tehdejší německou společnost.

• pravděpodobný adresát

Zájemce o novější dějiny Německa, případně o stavitelství.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Román vyšel roku 1959.

• tematicky podobné dílo

Thomas Mann - Buddenbrookové

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Není.

...na Leonořiných hromádkách bylo už vidět, jak rostou s postupem století; devatenáct set devět byla větší než devatenáct set osm, deset větší než devět. Leonora odhalí křivku jeho práce, je vycvičená k přesnosti.

„Ano,“ řekl, „jen mě klidně vyrušujte, dítě moje. Tohle? To je nemocnice ve Weidenhammeru; stavěl jsem ji v roce 1924, v září byla otevřena.“ A ona psala svým čistotným rukopisem na okraj výkresu 1924–29.

Hubené byly hromádky z válečných let čtrnáct až osmnáct; tři čtyři výkresy; vila pro generála, lovecká chata pro starostu, kaple svatého Šebestiána pro střelecký spolek. Zakázky kvůli dovolené, honorované drahocennými dny volna; byl by těm generálům vystavěl zadarmo třeba zámky, jen aby mohl vidět své děti.

„Ne, Leonoro, to bylo v pětatřicátém. Františkánský klášter. Moderní? Ovšem, já stavěl i moderní věci.“

● zasazení výňatku do kontextu díla

- úryvek je ze střední části knihy, jedná se o pasáž z přítomnosti

● téma a motiv

téma – stavby, které realizoval hlavní hrdina

motiv – letopočty, hromádky papírů, vzpomínky

● časoprostor

čas – pracovní den, pracovní doba

prostor – kancelář hlavního hrdiny

● kompoziční výstavba

- úryvek se skládá ze čtyř odstavců, z nichž dva obsahují přímou řeč

- úryvek je vyprávěn chronologicky, v celé knize se však časová pásma střídají a prolínají

● vypravěč

- v úryvku je použita er-forma

- jedná se o tzv. vševědoucího vypravěče

● postava

- v úryvku vystupují dvě postavy

Heinrich Fähmel – jemný, zdvořilý starý pán, bývalý architekt, má výbornou paměť

Leonora – Heinrichova sekretářka, pečlivá, má úhledné písmo

● vyprávěcí způsoby

- v úryvku je dvakrát použita přímá řeč, promluvy pronáší Heinrich Fähmel

- ostatní části tvoří pásmo vševědoucího vypravěče

● typy promluv

- větší část úryvku tvoří pásmo vypravěče

- v textu jsou dále dva monology Heinricha Fähmela, je však patrné, že reaguje na Leonořiny otázky – jedná se o skrytý dialog

● jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku

- spisovný jazyk

hromádky rostou, hubené hromádky – personifikace

Leonora odhalí křivku jeho práce – metonymie

dítě moje – metafora

Tohle?, Moderní? – řečnická otázka

čistotný rukopis – epiteton