Hrabal Postřižiny

Jednou večer se Francin vrátil s gramofonem. Vyzval svoji ženu k tanci, ale tango mu moc nešlo. Maryška potom tancovala s Pepinem a vyvrkla si kotník. Nyní musí stále ležet a Francin je šťastný, že se o ni může starat. Každý večer jí dělá masáže neonovým světlem. Sádru sundával paní sládkové doktor Gruntorád a ona mu za odměnu léčila nachlazení eukalyptovým olejem, který však nezředila. Doktor se na ni pro její krásu nezlobil.

V závěru novely si Maryška nechala ustřihnout své krásné vlasy. Lidé ji nepoznávali a kdo ji poznal, ten se velice divil. Doma ji Francin potrestal, dostala pumpičkou na kolo přes zadek. Pro oba začal nový život.

• určení smyslu díla

Vypravěčka, paní sládková, se vždy chovala přirozeně, ačkoli se to jejímu manželovi nelíbilo. Byla šťastná z maličkostí, ráda jedla a pila a nikdy nikoho neodsuzovala. Smyslem knihy je pomoci čtenáři nazírat na svět podobně.

• pravděpodobný adresát

Člověk, který rád zavzpomíná na „staré dobré časy“.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Novela Postřižiny je první částí trilogie Městečko u vody. Jedná se o tři vzpomínkové prózy Postřižiny (1976), Krasosmutnění (1979) a Harlekýnovy milióny (1981).

Hrabal nesměl mezi lety 1970 a 1975 publikovat, ale po sebekritické stati v časopise Tvorba mohla novela vyjít oficiálně, ovšem pod cenzurou a přísným dohledem.

• tematicky podobné dílo

Ota Pavel – Smrt krásných srnců: autorovy vzpomínky na dětství, hlavním hrdinou je jeden z rodičů (zde tatínek)

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Stejnojmenný film natočil roku 1980 Jiří Menzel, hlavní roli paní sládkové hraje krásná Magda Vašáryová. Film je hodnocen jako 287. nejlepší film, patří ke zlatému fondu české kinematografie. Režisér skvěle vystihl atmosféru Hrabalovy knihy a až na drobné rozdíly se držel předlohy, což je pravděpodobně způsobeno také tím, že se na scénáři podílel sám Hrabal. Největší rozdíl je asi v závěru knihy – ta končí výpraskem, kdežto film končí sdělením, že je Maryška těhotná.

Tenhleten rituál ale nebyl první, předtím, když Francin se vracel z Prahy, kam jednou měsíčně jezdil do Pivovarského domu, když vešel, vždycky vyčkal, až se stmívalo, poručil mi, abych zavřela oči, a já jsem zavírala oči, jen vstoupil do kuchyně, Francin mne odvedl do pokoje, posadil mne před zrcadlo a prosil mne, abych mu slíbila, že se nebudu dívat, a když jsem mu to slíbila, tak mi nasadil krásný klobouk, a Francin pravil, tak už, a já jsem se dívala do zrcadla a vzala si ten klobouk do prstů a nasadila si jej podle svého gusta, otočila jsem se a Francin se mne optal: „Kdo ti to, Maryško, koupil?“, a já jsem řekla: „Francin,“ a políbila jsem mu ruku a on mne pohladil, a jindy mi přines něco, co mi dal na krk a mě to studilo, a otevřela jsem oči a v zrcadle se třpytil náhrdelník z jablonecké bižuterie a Francin se mne ptal: „Kdo ti to koupil?“ A já jsem mu políbila ruku a řekla: „Ty, Francin.“ A on se zeptal: „A kdo je to Francin?“ A já jsem řekla: „Můj mužíček.“