Karel Havlicek Borovsky - Krest sv. Vladimira

Carské Rusko na přelomu 9. a 10. století za vlády cara Vladimíra

Hlavní postavy

Vladimír – car, krutý a omezený despota, vyvyšuje se nad samotného boha, sobec, zpátečnický, nečestný, hloupý, domýšlivý a vypočítavý panovník; kníže V. Svatjoslavič Veliký nebo též Svatý, vládl nad Kyjevskou Rusí v letech 980-1015

bůh Perun – vystupuje v roli poddaného služebníka vládnoucího režimu, autor mu dal zlidovělou podobu „pantatínka“, neškodný služebník absolutistického režimu, jehož jediným úkolem je ohlupovat lidi a udržovat je v poslušnosti; bůh hromu a blesku, nejvyšší pohanský bůh u starých Slovanů

• Havlíček z obou dělá obyčejné lidi se všemi nectnostmi, odhaluje jejich lidskou podstatu, a tak jim odebírá vše vznešené, přehání výstupy obou protagonistů, aby je ještě více zesměšnil; prostřednictvím těchto dvou postav se proti sobě staví symbol křesťanství a pohanství

Děj a kompozice

Bůh hromu Perun, kterého car Vladimír považoval za svého sluhu, odmítl vykonat carův rozkaz, aby zahřměl na carův svátek. Za vzpouru proti Vladimírovi byl Perun zatčen a odsouzen k trestu smrti. Utopili ho v Dněpru. Po tomto činu poddaní odmítali poslušnost, nemuseli se nikoho bát, když nad nimi nikdo nehřměl. Dokonce odmítali platit daně, protože se neměli ke komu modlit. Car viděl, že lidé byli bez boha nemožní, proto vyhlásil konkurz na boha a do Ruska přijíždí různí zájemci.

Celková kompozice knihy

podtitul Legenda z historie ruské

10 zpěvů (Perun a Vladimír, Hospodářství, Vojenský soud, Testament Perunův, Bezbožnost v Rusích, Audience, Ministerská rada, Kamarila, Jezovitský marš, Konkurs)

Znaky díla

satira, ironie, parodie, zesměšnění absolutistické carské vlády, církve, státních úřadů a vojska

Jazyk a styl

4veršové strofy (vždy 8+6+8+6 slabik) (14slabičný verš – forma ukrajinské lidové kolomyjky (žertovné tradiční písně))

rým přerývaný (abcb), v 9. zpěvu (Jezovitský marš) makarónský verš {dvojverší založené na střídání českého a latinského verše}

trochej {1. slabika přízvuční, 2. nepřízvučná}

er-forma

bez obrazných pojmenování a figur

užívá slov své doby, lidový jazyk, zastaralé výrazy

hovorové výrazy, nespisovný jazyk, vulgarismy (hovno, seru; často z úst boha Peruna)

často slova přejatá z jiných jazyků (z lat. regrace – legrace, z něm. špendýrovat – dopřát si, pers. Tumbaki – tabák do vodní dýmky, z port. Komandující – velitel, hebrejsky šulem – mír, z řeč. Kyrie elejson – Pane, smiluj se), latinské obraty z církevní liturgie (ad latus – k pomoci, po boku)

anachronismy {moderní slova, která nemají s dobou, ve které se doba odehrává, nic společného}(ministři, policajti, vojenský soud)

novinářský slang

Vliv díla

Skladba se po svém vydání těšila tak velké oblibě, že řada jednotlivých slok zlidověla. Mimo to se Havlíček stal mistrem epigramu, kterému se věnovali také F. L. Čelakovský, později J. Neruda, J. S. Machar, V. Dyk, O. Fischer ad.