Karel Havlicek Borovsky - Krest sv. Vladimira

Ukázka

Pro nic za nic robotovat — nevěděl bych věru, na tu jeho čokoládu, že mu na ni seru! Car necar, svátek nesvátek, že mi všechno rovno, ne a ne a nebudu hřmít, co z toho mám? Hovno!

Společensko-historický kontext

• v 18. a 19. stol bylo naše území stále součástí mnohonárodnostní rakouské monarchie pod nadvládou Habsburků; započalo však postupné potlačování feudalismu

• Marie Terezie (vláda 1740-1780) a její syn Josef II. (vláda 1780-1790) se snažili o přebudování habsburského soustátí tak, aby se vyrovnalo vyspělým evropským velmocím, jakými byla Anglie a Francie. V duchu osvícenských zásad provedli řadu reforem – zrušení jezuitského řádu (1773), všeobecná školská reforma (1774), vydání tolerančního patentu (1781), zrušení nevolnictví (1781), omezení cenzury, Josef II. vyhlásil v r. 1781 němčinu za jediný úřední jazyk

• 1848 – manifest Komunistické strany; česká politická reprezentace v čele s F. Palackým poprvé vystoupila s uceleným programem (austroslavismus – předpokládal mírovou spolupráci menších národů Střední Evropy žijících na území Habsburské monarchie, jimž by nedominovaly německy mluvící entity, jako první ho navrhl K.H.Borovský jako protinávrh k panslavismu), zrušení poddanství

• 1867 - Rakouské císařství se mění na Rakousko-Uhersko

• národní obrození:

  • 70. léta 18. stol. - 50. léta 19. stol.

  • národní uvědomění, snaha oživit české tradice a kulturu

  • Národní obrození je dodatečně a uměle vytvořený pojem. Poprvé jej použil v roce 1895 T.G.Masaryk ve spise Česká otázka; do té doby se používalo vzkříšení či znovuzrození národa. Označuje složitý historický proces, při němž došlo k zastavení jazykového úpadku češtiny, k vytvoření nového spisovného jazyka, ke znovuobnovení svébytné národní literatury a posléze k národní, kulturní a politické emancipaci. Pravé v této době se začalo vytvářet národní povědomí a konstituoval se základ novodobého českého národa.

  • První etapa: obranná; 70. léta 18.stol. – poč. 19.stol.; utvářejí se základy české obrozenecké literatury, cílem je zachování samostatné existence českého jazyka a vybudování základů svébytné literatury, zaměření na českou minulost (vyzdvihování její velikosti a slávy); v kultuře dominoval vliv klasicismu a osvícenství

  • Druhá etapa: ofenziva; poč. 19.stol. – 1830; vytvářen jazykový program národního obrození, spisovatelé se snažili dokázat, že český jazyk je schopen vyrovnat se jazykům vyspělých literatur, cílem bylo vytvořit základy české vědy a umělecky náročnou literaturu, byl hlásán návrat k přírodě, inspiračním zdrojem byla lidová poezie; preromantismus

  • Třetí etapa: 1830-1848; rozvoj revolučních sil, což vedlo k vytváření podmínek pro zaktuálnění literatury, úsilí spisovatelů směřovalo k vytvoření literatury, která by plně odpovídala soudobím zájmům a potřebám národa, pozvolna mizel učenecký ráz literatury, přední místo zaujala krásná literatura; romantismus a biedermeier {důraz na osobní, především rodinné prostředí; M.D.Rettigová – Česká kuchařka}

  • Čtvrtá etapa: 50.léta19.stol.; romantický životní pocit postupně nahrazován realistickým zobrazováním skutečnosti; dočasné potlačení národních snah (Bachův absolutismus)