LITERÁRNÍ SKUPINY A OBDOBÍ-1

Renesance a humanismus (vznik Itálie 14. - 16. století)
= znovuobrození (návrat) antických ideálů a jejich rozvoj – centrem zájmu se stává člověk, důraz na světskou stránku
života, krásu, prožívání života, důraz na rozum, zkoumání člověka, rozvoj věd, svoboda rozhodování; renesanční
osobnost = všestranně rozvinutá, mnoho zájmů

představitelé: ITA - Dante Alighieri (epická báseň Božská komedie), Francesco Petrarca (Sonety Lauře), Giovanni
Boccaccio (Dekameron); FRA - Francois Villon (Velký a malý testament), Francois Rabelaise (Gargantua a
Pantagruel); ŠPA - Miguel de Cervantes y Saavedra (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha); VB - William
Shakespeare (tragedie, komedie, historické hry, sonety); Čechy – překlady Bible kralická = rozvoj češtiny, naučná
lit., historie, básnictví, Václav Hájek z Libočan Kronika česká (spíš hodnota umělecká než hist.)

Baroko (2. polovina 16. století - 80. l. 18. století)
(války, lidé se upírají více k Bohu, pocit životní nejistoty, protireformace)
Znaky umění - velikost, mohutnost, velkolepost, oslava Boha a jeho velikosti, kontrasty, barevné obrazy, znázornění
citových stavů, vše v pohybu, nadsázka, symboly, alegorie, cílem je ohromit člověka, působit na jeho smyslové
vnímání, literární žánry – legenda, duchovní epos, duchovní píseň, traktát, alegorické příběhy, Čechy = doba
pobělohorská, obyvatelé musí přejít ke katolictví, nebo opustit zemi = odchod nekatolické inteligence (Čeští bratři)
emigrantská lit. Jan Amos Komenský (pedagogická: Orbis pictus – Svět v obrazech, Schola ludus – Škola hrou, Dveře
jazyků otevřené, Velká didaktika; alegorické dílo: Labyrint světa a ráj srdce), domácí tvorba - jezuitská / lidová,
vznikají duchovní písně, kázání, legendy + naučná historická lit.; Bedřich Bridel (Co Bůh, co člověk?)

Klasicismus a osvícenství 18. stol. opět návrat k antickým ideálům, odklon od víry k rozumu, FRA encyklopedisté
(snaha shromáždit veškeré vědění v encyklopedii), osvícenství = důraz na vzdělání Voltaire (dramatik, filozof,
spisovatel – ironie, kritika Candide; satira také Moliére Lakomec, Tartuffe, VB Daniel Defoe dobrodružný román
Robison Crusoe, Jonathan Swift fantastický román Gulliverovy cesty (liliputáni, obři)

Preromantismus (=sentimentalismus) 2. polovina 18. století – konec 1. pol. 19. století
Přechod mezi klasicismem a romantismem, klade důraz na citové hodnoty prostého, „nezkaženého“ člověka. Chápe
umění jako prostředek k přeměně světa. Inspiraci hledá v lidové poezii, rozvíjí se vztah k přírodě, fantazii,
dávnověku. Motivy: hřbitovy, jezera, trosky, měsíční svit, symbol poustevníka, vězně nebo poutníka. Německé hnutí
Sturm und Drang (Bouře a vzdor) odmítá zvyky, příkazy, řád i v umělecké tvorbě (požadavek tvůrčí svobody). J. W.
Goethe Utrpení mladého Werthera – citové problémy sebevražda, Faust – člověk toužící po poznání světa, úspěchu,
úpis ďáblovi, zachrání se pomocí druhým