LITERÁRNÍ SKUPINY A OBDOBÍ-1

Ztracená generace (lost generation) název dala americká spisovatelka G. Steinová spisovatelům, kt. zažili 1. sv. v. a
zobrazovali ji v dílech (pocity vojáků po návratu z války = duševně zmrzačení, problémy se zařazením do společnosti,

nedůvěra ke spol., hrdinové v nebezpečných situacích prokazují charakter) USA Ernest Hemingway Nobelova cena
za literaturu, Sbohem, armádo! (vlastní zkušenosti z 1. sv. v.), Stařec a moře, Fiesta (román), Komu zvoní hrana
(období španělské války), John Steinbeck román Hrozny hněvu, Na východ od ráje, Něm Erich Maria Remarque Na
západní frontě klid, Cesta zpátky

Světová meziválečná literatura: společenské psychologické romány – Němec Thomas Mann Buddenbrookovi,
Kouzelný vrch Ang kritika spol George Bernard Shaw Pygmalion, Svatá Jana, Ir James Joyce román Oddysseus
(motivy Homéra, Shakespeara aj. v 1 dni obyvatel Dublinu), Rus Boris Pasternak básník, prozaik – dílo Doktor Živago,
román z občanské války, M. A. Bulgakov román Mistr a Markétka (díla obou v Sovětském svazu zakázány!)

Existencialismus 20. l. 20. st. (existence = bytí, jsoucno) filosofický směr reaguje na válku, společnost = člověk je do
světa vržen, je odsouzen, aby žil ve svobodě, aby se stále mezi něčím rozhodoval a je odsouzen mít odpovědnost za
své blízké, jediná jistota je smrt, člověk se cítí být odcizený a sám→ strach, úzkost, svět je bez boha→ záleží na
člověku, co s životem podnikne, není na koho svalit vinu, Albert Camus témata odcizenosti, vzpoury, strachu ze
samoty Cizinec

Socialistický realismus 1. polovina 20. st. (50. léta = schematismus) zobrazení člověka ve společnosti, ovlivněný
levicovou ideologií, kritika sociální nespravedlnosti, oslava lidské práce, jednostranný pohled na postavy (kladné =
dělníci x záporné = intelektuálové), nový žánr = budovatelský román, forma = jednoduchá, blíží se lidové tvorbě, u
nás 30. léta = Ivan Olbracht Golet v údolí, Anna proletářka

Umělecký svaz Devětsil 1920 Praha založený z iniciativy V. Vančury (Markéta Lazarová, Pekař Jan Marhoul,
Rozmarné léto) sdružil levicové výtvarníky a spisovatele: Jaroslav Seifert, V. Nezval, Jiří Wolker, 1923 pobočka
v Brně, 1925 přejmenován Svaz moderní kultury Devětsil; vydával časopisy Revue Devětsilu (ReD) a Disk, Pásmo,
1925 se stalo jeho součástí Osvobozené divadlo = Jan Werich, Jiří Voskovec, Jaroslav Ježek Kat a blázen, Balada
z hadrů, došlo k rozkolu mezi členy (levicoví autoři / demokraté) a svaz se rozpadl (1927 Brno, 1930 Praha), cíle =
umělecká revoluce, kritika „staré“ literatury, nové směry (proletářskému umění, poetismus), snaha přiblížit umění
co nejširšímu publiku, pořádání akcí přístupných co nejširšímu publiku (přednášky o umění, divadelní představení)

Poetismus pouze český směr navazující na surrealismus, 1923 manifesty, cíl = dívat se na život jako na báseň,
oproštění od politiky, optimismus, rozvíjí hravost, experimenty (odstraněna interpunkce, nová slova, volný verš),
náměty cirkusu, cestování, výjimečnosti, dětství, her, fantazie, básník Vítězslav Nezval Pantomima, Podivuhodný
kouzelník, Edison (forma pásma), drama Manon Lescaut, Milenci z kiosku, František Halas Kohou plaší smrt, Torzo
naděje, Já se tam vrátím = báseň v próze, Jaroslav Seifert (Nobelova cena za lit.)Slavík zpívá špatně, Na vlnách TSF