Modrá chrysantéma (kopie)

Modrá chrysantéma

Tato povídka vypráví o zahradníkovi jménem Fulinus, který kdysi zařizoval knížecí lichtenbergský park v Lubenci. Kníže byl znalec stromů a ty si nechával posílát až z Anglie a z Holandska odebíral až sedmnáct tisíc kusů cibulí.

Jednu neděli Fulinus potkal v Lubenci na ulici dívku Kláru. Klára byla místní idiot. Byla hluchoněmá, bláznivá, neustále hýkala a smála se. Když se jí zahradník snažil vyhnout, aby mu náhodou nedala pusu, tak spatřil, že má v ruce kytici. Vypadalo to jako nějaký kopr, ale myslel si, že ho trefí šlak. Klára měla ve své kytici jeden květ pomponové chrysantémy. Ta chrysantéma byla modré barvy. Klára začala radostně strkat tu svou kytici zahradníkovi. Fulinus jí dal korunku a vyptával se, kde tu kytici vzala. Jenomže Klára nadšeně kdákala a řehtala se.

Zahradník běží k starému knížeti s modrou květinou a žádá ho, aby šli chrysantému hledat. Kníže dal zapřahat kočár. Chtěli s sebou vzít i Kláru, ale nemohli ji najít. Po hodině se přihnala Klára s vyplazeným jazykem a cpala zahradníkovi celou kytici čerstvě narvaných modrých chrysantém. Kníže jí podával stokorunu, ale Klára se dala zklamáním do breku. Nikdy v životě neviděla stokorunu. Začala tancovat a křičet, ale kníže se zahradníkem ji posadili na kozlík a řekli jí, aby je dovedla k modrým chrysantémám. Klára výskala radostí. S Klárou to byla čerchmantská jízda. Koně se každou minutu splašili z jejího kokrhání a kvikotu. Ujeli už čtrnáct kilometrů.

Řekli si, že to místo nemůže být dál než tři kilometry od Lubence. Kníže začal křičet na Kláru, aby mu konečně řekla, kde to teda roste. Klára ukazovala pořád dopředu. Koně byli už na hranici svých sil. Zahradník se rozhodl, že budou hledat bez Kláry. Že si udělají na mapě kružítkem okruh tří kilometrů a ten rozdělí na úseky. Po chvíli si všimli, že na stonku kytice vidí trochu půdy. Byla to taková mazlavá žluťka. A na lupenech kytice objevili holubí trus. Z toho vydedukovali, že to roste někde u plotu z neloupaných tyček, protože v paždí listu našli kousek odprýsknuté smrkové kůry. Zahradník řekl, že to je přesně vodítko. Rozdělili se na čtyři skupiny a začali hledat.

Druhý den nato Klára přinesla pugét modrých chrysantém. Prohledali celé okolí, ale nenašli vůbec nic. Knížecí pán si dokonce na pomoc přivolal četníky. Každému do ruky dal jeden modrý květ chrysantémy a slíbil jim bůhvíco. Šest četníků celý den hledalo.

Kláru nechali po celý den hlídat. V noci utekla a po půlnoci přinesla náruč modrých chrysantém. Dali ji zavřít do šatlavy. Kníže se pohádal se zahradníkem. Řekl mu, že je stejný idiot jako Klára. Zahradník se urazil a odjel vlakem domů. Když seděl ve vlaku, tak se mu chtělo brečet. Plakat z toho, že už nikdy neuvidí modrou květinu a že ji nadobro opouští. A jak tak brečí a kouká z okna, uvidí hned vedle trati něco modrého. Zahradníka to doslova vymrštilo ze sedadla. Zatáhl totiž ve vlaku za záchrannou brzdu. S vlakem to drclo a zahradník se svalil na protější sedadlo a přitom si zlomil prst. A musel ještě zaplatit pokutu.