Moliére - Lakomec

charakteristika postav

• Harpagon

  • Moliére na něm ukazuje obraz lichváře, který je pro své peníze ochoten obětovat cokoliv. Citovými vztahy počínaje a vlastní rodinou konče. Ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému, nechuť k životu a ztracený smysl života.

  • šedesátiletý vdovec

  • chce si vzít Marianu

  • otec Elišky a Kleanta

• Kleant

  • Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla velice chudá. Šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí. Je pravým opakem Harpagona.

  • chytrý, podnikavý

  • rád nosí pěkné oblečení, na které si musí půjčovat

• Eliška

  • Dcera Harpagona. Miluje sluhu svého otce Valéra.

  • upřímná, spravedlivá, mladá

• Mariana

  • Chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je.

  • dcera Anselma

  • krásná, skromná, plachá

• Valér

  • Sluha Harpagona. Zamilovaný do Elišky.

  • syn Anselma

  • mladý

  • snaží se zalíbit Harpagonovi kvůli Elišce, tak mu podlézá

• Štika

  • Kleantův sluha

  • s myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi

• Anselm

  • otec Mariany a Valéra

  • bohatý stařec

  • Harpagon mu chce dát Elišku za ženu

• Frosina

  • dohazovačka

  • vychytralá

  • domlouvá sňatek mezi Marianou a Harpagonem

• Jakub

  • Harpagonův kočí a kuchař

    1. téma a myšlenka díla

• Výsměch a kritika chamtivosti a touhy po penězích

• Člověk je schopen kvůli penězům zanedbávat přirozené mezilidské vztahy, svou rodinu, své přátele, a dokonce i sám sebe. Na nikoho nebere ohled. Peníze jsou věc, která není trvalá, nikdo si jej nemůže vzít s sebou do nebe, měli bychom se raději zaměřit na důležitější věci.

• Být lakomý se nevyplácí, lakomý člověk se stále užírá hrůzou a nikdo ho nemá rád.

  1. kontext celého díla

• Klasicismus je umělecký sloh, který vznikl ve Francii 17. století na královském dvoře „krále Slunce“ Ludvíka XIV., odkud se dále šířil do Evropy. První fáze klasicismu je také často nazývána barokní klasicismus, protože se zde mísí barokní prvky s prvky klasicistními. Historicky se toto období řadí ještě do kultury baroka. Po něm přichází rokoko, které se od klasicismu do jisté míry odvrací. Nový nástup klasicismu přinesla v podstatě až Velká francouzská revoluce.

• Panovala přísná estetická pravidla. Dramata musela dodržovat trojjednotu (času, děje a místa). Byl zde požadavek přesnosti, srozumitelnosti a jasnosti. Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu a pevné morálky. Zcela schvaluje absolutní moc vládce. Na rozdíl od baroka je zastáncem střídmosti, kázně a rozumu.

• Typické pro klasicismus jsou literární salony, které byly místy k diskutování umění, a to zejména literárních děl. Vedle těchto salonů vznikaly také literární akademie, jejichž úkolem bylo dbát na jazyk uměleckých děl a také preciznost jejich formy.