Preromantismus

François-René de Chateaubriand

• 1768–1848

• prozaik, kritik, historik

• odpůrce Velké francouzské revoluce a obhájce křesťanství

• emigroval do Anglie a dlouhá léta pak cestoval po Severní Americe

• téma děl: otázka možnosti návratu civilizovaného člověka do lůna divočiny

• Atala aneb Láska indiánské dvojice v pustinách

  • 1801

  • novela

  • Kniha začíná vyprávěním Reného, který odjel z Evropy a přidal se ke kmeni Natšezů a zde se na jedné lovecké výpravě rozpovídá se slepým stařešinou Šaktou, který mu začíná vyprávět svůj životní příběh. Šakta byl synem náčelníka Natšezů a při kruté bitvě s cizím indiánským kmenem je raněn a poté utíká před nepřáteli. Nakonec se dostává až ke španělské osadě, kde se ho ujímá otec Lopez, který jej začne učit křesťanské víře, avšak Šakta byl vychován podle starých indiánských pohanských zvyků a tak odmítá konvertovat. Lopeze opouští a odchází zpět, ke svému kmeni. Cestou je však zajat bojovníky nepřátelského kmenu a je odveden do tábora, kde je rozhodnuto, že bude obětován na slavnosti... Ovšem se zde také seznámí s dcerou náčelníka Atalou a ihned se do sebe zamilují, Atala Šaktu pouští, ale ten zůstává, a chce utéci pouze s Atalou, která si je vědoma nemožnosti jejich soužití, protože ona je křesťanka. Nakonec však s Šaktou utíká, a potulují se po pustině. Potkávají starého misionáře, u kterého chtějí zůstat, avšak Atala se otráví jedem, kvůli lásce k Šaktovi a staré přísaze, že zůstane pannou, a zůstane věrná Bohu. Šakta, který je nešťastný, slibuje Atale, že se vyučí na její víru, odchází... Po několika letech od setkání Reného s Šaktou se René opět setkává se zbytkem již zničeného kmene Natšezů a zjišťuje, že Šakta těsně před svojí smrtí přestoupil na křesťanství a dostál tak svému slibu.

  • René

    • 1805

    • novela s rysy autobiografie

• Duch křesťanství

  • 1802

  • historický epos

Gotthold Ephraim Lessing

• 1729–1781

• kritik, básník, dramatik

• položil základy ke srovnávací uměnovědě – vytyčil rozdíly mezi výtvarným uměním a poezii

• tvůrce německého měšťanského dramatu – Hamburk

• Mína z Barnhelmu

  • 1767

  • veselohra

  • Poraněný a potupený propuštěný major z Tellheimu, který působil v pruské armádě, se nachází bez finančních prostředků a vystaven těžkým výčitkám z korupce. Se svým sluhou Justem v jednom berlínském hostinci, kde čeká na vynesení rozsudku ve svém procesu. Je totiž obviněn z toho, že opovrhoval rozkazy Fridricha II., když měl vymáhat tzv. válečnou náhradu, peníze od poražených protivníků. Tellheim byl za války přidělen do Durynska (tehdy náležejícího ke kurfiřtství Saskému). Tam se dohodl s durynskými stavy na minimální sumě a zbylé peníze doplatil ze své kapsy proti odevzdání dluhopisu. Když však chtěl Tellheim po konci války tento dluhopis u berlínské válečné pokladny vyplatit, obvinili jej z uplácení durynských stavů. Minna z Barnhelmu, se kterou se Tellheim v Durynsku zasnoubil, přicestuje za ním do Berlína s cílem si jej vzít. Ale Tellheim se nenalézá momentálně v situaci, aby si mohl Minnu vzít. "Rozum a nutnost mu poroučejí", aby na Minnu zapomněl, takže přes všechnu Minninu snahu jej přemluvit ji odmítá. Finančními potížemi sužovaný Tellheim se beztoho zdráhá přijmout jakoukoliv pomoc. Odmítne i nabídku svého přítele Wernera, který mu chce půjčit peníze, a odmítne dokonce i po právu mu náležející peníze od vdovy Marloffové, peníze, které Tellheim za války půjčil jejímu manželovi. Tak předkládá Tellheim hospodskému z donucení dokonce svůj zásnubní prsten, který dostal od Minny. Minna však prsten rozpoznává a hospodskému jej odejme. Minna nyní zkouší Tellheima získat lstí: zamění svůj vlastní zásnubní prsten za Tellheimův a vrátí mu jej zpět. Tak to vypadá, jako by Minna vztah ze své strany vyřešila. K tomu Minna křivě tvrdí, že byla vyděděná od svého strýčka, takže je bez prostředků stejně jako Tellheim. Když to Tellheim slyší, změní se jeho chování do základů. Zkouší udělat vše potřebné pro to, aby se mohli s Minnou vzít. Překvapující dopis od krále přináší zprávu o zastavení procesu, takže Tellheim je nyní také právně rehabilitován a také obdrží jemu náležející peníze. Konflikt se zdá být vyřešený, ale Minna hraje svou hru dále a zdráhá se Tellheima za těchto okolností vzít. Odráží tím zase Tellheimovo chování, když se zdráhal být jí vděčný za své štěstí. Tak hrozí, že bude mít komedie krátce před koncem tragické vyústění, když však dojde Minnin strýček, vysvětlí se situace, takže svatbě Minny a Tellheima již nic nestojí v cestě.