Smrt si říká Engelchen_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Ladislav Mňačko

Smrt si říká Engelchen

Výňatek

Umělecký text

Nikolaj souhlasil. Stejně to byl šílený podnik a mohl mít spoustu následků i komplikací. Ale co dělat – Nikolaj si to umínil. Hnuli jsme se, sotva se vrátil Griška a potvrdil Němcovu výpověď.

„Volodo, půjdeš s námi!“ rozhodl Nikolaj. Myslím, že v té chvíli mě nepříjemně zalechtalo v žaludku. Vždyť je to úplně šílenství! Němci nejsou takoví blázni, aby se vzdali. A i když se stane ten zázrak, bylo by bláznovstvím nechat je naživu. Padesát Němců! Co ještě mohou natropit, než bude konec války!

Všechno však se vyvíjelo hladce a rychle. Kapitán šel mezi mnou a Nikolajem a už zdaleka křičel:

„Nicht schiessen, nicht schiessen! Kamaraden, nicht schiessen!“

Němci zpočátku nic nechápali. Někteří pobíhali vysvlečení po pás, jiní hledali zbraně – a zajatý kapitán neustále křičel nicht schiessen – dvě psiska zuřivě štěkala a z lesa se rojili ze všech stran naši chlapci s napřáhnutými zbraněmi. Kapitánův pokřik, který vnesl mezi Němce aspoň na malou chviličku zmatek, nám zajistil plný úspěch. Němci stáli s rukama vzhůru, na smrt ustrašení. Chlapci je sehnali do hloučku. Kromě těch výstřelů, které vpálil Petr do dvou psích bestií, nepadla ani rána. Všiml jsem si však, že radista cosi kutí na svém přístroji. Skočil jsem k němu a bagančetem jsem aparát rozdupal. Radistu jsem kopancem poslal k ostatním.

(překlad Z. Bělinová)

Neumělecký text

Adaptace výborného Mňačkova románu vzbudila svého času pozornost výjimečností realistického zobrazení partyzánských bojů na sklonku války. Děj se odvíjí ve dvou rovinách: partyzán zraněný při osvobozovaní Zlína vzpomíná na válečné události a na svou lásku, tajemnou Martu, která pomáhala partyzánům jako sekretářka německého ředitele zlínských závodů. Hlavní hrdina je po vyléčení rozhodnutý najít esesáka Engelchena, velitele jagdkomanda, které vypálilo a vyvraždilo obec Paseky. Román mistrovsky komponuje obě pásma (nemocniční – zápas partyzána o vyrovnání se s minulostí, a partyzánské – osud oddílu), prolínající se s vnitřním dramatickým napětím: s tímto problémem se režisérský tandem citlivě vypořádal. V popředí stojí závažná úvaha o svědomí partyzánů, kteří, zachraňujíc si vlastní kůži, nechali napospas trestnému komandu SS obec na moravsko-slovenském pomezí. Vyniká scéna zajetí a popravy-vraždy velitele zajatého německého oddílu, důstojníka násilně vtaženého do války, jejímž zfanatizovaným stoupencem rozhodně nebyl. Pohledy na marasmus lidského údělu v mimořádné situaci se řetězí, kruté pointování epizod je navíc sledováno z odstupu vykořeněným, rezignovaným člověkem. Film o pochybnostech a tragických pocitech vítězů je příkladem autorské poctivosti a odvahy. Jako „příkladně nebezpečný film“ (mimo jiné i kvůli emigraci autora předlohy a jednoho z režisérů) byl 20 let opatrován v trezoru.