Tři mušketýři_V001_o

[…]

Postavy z plzeňské inscenace se vyjadřují i zvukem, ovšem za použití citoslovcí a replik á la „Buckingham, huš huš“. A tomu musí rozumět každý. „Původní představa byla také němá, jen s titulky. Pak jsme to zkusili s takzvanou svahilštinou, která se často používá například v animovaném filmu, v níž pouze intonace nese význam slov, jež jsou jinak jen bezvýznamnými shluky hlásek. Během zkoušek do ní však začala občas pronikat konkrétní slova, povoleno bylo vzájemné oslovování. A tak se postupně řeč postav začala přibližovat heslovitému vyjadřování, dětské řeči – například Tanyny, tanyny, přičemž zůstávala víceméně pochopitelná všem, i těm, kteří neovládají češtinu. Situaci pak herci dotvářeli intonací, dynamikou, důrazem a podobně. Svahilština nakonec zcela vymizela, výsledný text má ,esemeskový‘ rozměr a charakter a funkci filmových titulků převzaly písničky s výbornými texty Blanky Josephové-Luňákové a hudbou Michala Vaniše, který kdysi v Alfě začínal jako zvukař,“ vysvětluje Pavel Vašíček.

EVA KAČÁNOVÁ

(MF DNES 22. 11. 2006)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.