OFICIÁLNÍ PRÓZA 1948 – 1989%0A

- jazyk je také technický, maximálně věcný (až přetechnizovaný), přehršle závorek, různé typy písma, číselné

údaje, zkratky, značky, citace, konkretizace, také užívá typizaci postav (mladá naivka..)

- cyklus pěti románů „Černá série“

„Černá pentalogie“

„Pět způsobů ukájení“

• „Veletrh splněných přání“

- novela, příběh chemika, mladého muže, jenž je deprimován svým životem (který je banální, tupé přežívání),

svůj únik hledá mezi ženami ( s nimi však banalita neodchází )

• „Soukromá vichřice“

- zde vystupuje 8 hlavních hrdinů (manželské či milenecké páry), všichni pracují ve stejné továrně a navzájem si

vyměňují partnery

- ukazuje na jejich zbytečné životy

• „Katapult“

- příběh mladého ženatého chemia, který je nespokojený se svým životem, podá si inzerát a vybírá si mezi 7

ženami, Páral zde vykreslil 7 ženských typů

- nakonec skončí u své ženy, ale úplnou náhodnou hned potom umírá, zfilmováno

• „Milenci a vrazi“

- jakási syntéza Páralových názorů, román, zfilmováno

- dělí zde lidi na červené a modré (červení jsou podle něj ti, kteří ještě nic nemají, jsou mladí a touží po úspěchu

a penězích, tlačí se na modré, kteří už naopak jsou starší, mají moc a peníze a rezignovali na svůj život)

- vše se odehrává v jenom paneláku, svou teorii zde vykresluje na životech jednotlivých lidí

• Profesionální žena

- zde vypráví životní příběh dívky Soni, příběh typu Angelika

- v 70.letech vzniká tzv. „Bílá série“ , která je optimističtější, avšak Páralovi zde dochází fantazie, opakuje se,

navíc zde popisuje kladné postavy (což mu příliš nejde)

„Mladý muž a bílá velryba“

„Radost až do rána“

„Generální zázrak“

„Muka obraznosti“

- v 80.letech se svůj pokles snaží napravit psaním sci-fi, což však přílišný úspěch také neneslo:

„Pokušení A-ZZ“

„Země žen“

„Romeo a Julie 2 300“

„Válka s mnohozvířetem“

- v 90.letech začal psát literaturu na pokraji pornografie:

„Kniha rozkoší, smíchu a radosti“

„Dekameron 2000“

„Playgirls I, II, III.“

JIŘÍ MAREK ( 1914 – 94 )

- původně se jmenoval Jiří Puchwein, vystudoval literaturu, učil na střední škole a potom na fakultě

„Můj strýc Odysseus“

- vývojový román, vypráví zde napůl fiktivní příběh svého strýce (člověka, který se od úspěšného medika

dostává až k práci majitele pohřebního ústavu)

- zachycuje zde české dějiny první poloviny 19.století, je jakousi paralelou homérovské Odyssey (ukazuje zde

bizarní cestu životem hlavního hrdiny)

„Panoptikum starých kriminálních příběhů“

„Panoptikum hříšných lidí“

„Panoptikum města pražského“

- povídkové sbírky, kriminálního charakteru, odehrává se za první republiky, většinou v Praze

- naivizující, hravé, ale humánní, humorné, s nadhledem (ve stylu Čapkových Povídek s jedné a druhé kapsy)