19. Meziválečné totalitní systémy a autoritativní režimy

3) Komunismus

Komunismus (z latinského communis = společný, obecný) je představa, že lze naprogramovat a v praxi
aplikovat optimální ekonomické, politické a sociální uspořádání společnosti založené na společenském
vlastnictví výrobních prostředků a rozdělování dosaženého důchodu podle potřeb, což údajně povede k
dosažení beztřídní rovnostářské a prosperující společnosti. V teoretické oblasti se režim opírá o učení
marxismu – leninismu, v němž klíčovou roli hraje tzv. třídní boj. Režim komunistické strany optimálně
nastolený revoluční cestou je vybudován na silné pozici předáka komunistické strany (první, respektive
generální tajemník), což často vede k až nekritickému obdivu vůči této osobě (kult osobnosti). Komunistická
strana si také velmi rychle podřídí mechanismy státní moci, proroste do nich a stane se státostranou. Její
zájmy se stanou hlavními zájmy celé společnosti. Pro jejich uskutečnění je komunistický režim opírající se o
byrokratický a represivní aparát připraven likvidovat své i jen potenciální oponenty.Totalitní komunistický
systém odmítá parlamentní systém. Komunistická strana proniká do všech sfér společenského života,
paralyzuje jejich normální funkce a v konečném stádiu je plně ovládá. Skutečné demokratické modely
absentují, např. volby sice existují, ale mají formální podobu. Pozice stranického aparátu je ve společnosti
zásadní, přesto, že komunisté tvoří její menšinu. Dochází k eliminaci nekomunistických stran; jsou buď
ovládnuty a dále kontrolovány nebo zlikvidovány. Opoziční názory nejsou trpěny; kritici režimu jsou tvrdě a
nekompromisně pronásledováni. Režim nedodržuje ani své vlastní zákony, např. v ústavě přítomná občanská
a lidská práva. Dochází k masivnímu používání represí, násilí a teroru k likvidaci i jen potenciálních
nepřátel. Právě k tomu je zřízen represivní aparát. Obyvatelstvo státu je systematicky zastrašováno.
Státostrana se rovněž snaží o maximální kontrolu života společnosti jako celku. Komunistický režim mění
systém ostrahy státních hranic; nelze svobodně cestovat, vše je podřízeno kontrole. V kombinaci s
cenzurními zásahy komunistický režim vytváří vlastní propagandu, v rámci níž objasňuje svým
obyvatelům, co si mají myslet. Režim cíleně eliminuje a útočí na pozice církve ve společnosti. Dochází ke
standardizování kultury a umění; místo variability uměleckých forem je vytvořen jediný přípustný
socialistický realismus.