19. Meziválečné totalitní systémy a autoritativní režimy

19. Meziválečné totalitní systémy a autoritativní režimy

Totalita = (z latinského totus = “celý”) je politický systém, jehož vládnoucí skupiny neuznávají žádné meze
svých pravomocí a snaží se regulovat všechny aspekty veřejného a soukromého života. Základními znaky
totalitarismu jsou autokratická vláda a prosazování politické ideologie v oblasti veřejného i osobního života.
Zpravidla je provázena a podmíněna státním nevolnictvím, zákazem cest do zahraničí, uzavřením hranic.

Totalitarismus je formou vlády, typicky nastolenou masivní ideologickou propagandou a neskrývaným
terorem a brutalitou. Od autokracie se odlišuje tím, že usiluje o naprostou moc, a to zpolitizováním veškeré
společenské i individuální existence. Totalita je obecně charakterizována propojením autoritativní vlády a
politické ideologie. Totalitní stát zcela ovládá a řídí ekonomiku, potlačuje svobodu slova a kritiku režimu.
Totalitní režim zasahuje do všech stránek veřejného i soukromého života, přesněji smazává rozdíl mezi
soukromým a veřejným životem a neuznává svobodného jedince ani žádnou hranici své moci.

1) Fašismus

Definice: - nacionálně šovinistické a rasistické hnutí spojené s formou totalitní vlády

-

politický režim původně nastolený v Itálii (B. Mussolinim v r. 1919), založený na diktatuře jedné

strany, agresivním nacionalismu, potlačování občanských svobod

Italský fašismus - často označovaný jen fašismus, byla ideologie, politické hnutí a státní forma v
meziválečné Itálii, jež dala jméno ideologii fašismu. Prvním politikem, kterému se podařilo aplikovat
fašismus ve státní praxi, byl Benito Mussolini, který roku 1919 založil organizaci Fasci italiani di
combattimento. Roku 1921 se tato organizace přeměnila ve fašistickou stranu nazvanou Národní fašistická
strana (Partito nazionale fascista). Mussolini uchopil moc v Itálii 28. října 1922 při takzvaném Pochodu na
Řím. Následně ho italský král Viktor Emanuel III. jmenoval ministerským předsedou. Období do roku 1926
je označováno jako období zákonné diktatury. V první Mussoliniho vládě dokonce převažovali nefašističtí
ministři. Během tohoto období, konkrétně 10. června 1924, byl zavražděn socialistický poslanec Giacomo
Matteotti, ostrý kritik fašistického hnutí a Mussoliniho osoby zvlášť, přičemž Mussolini vraždu odsouhlasil.
Proti tomuto „legálnímu zločinu“ se zvedla vlna odporu. Část poslanců dokonce odmítla zasedat, navíc
někteří fašisté opustili stranu. Benito Mussolini nakonec 3. ledna 1925 přiznal odpovědnost za vraždu a roku
1926 vyhlásil fašistickou diktaturu s vládou jedné strany. Fašismus brzy vyústil v agresivní zahraniční
politiku italského státu a vedení dobyvačných válek. V roce 1935 Itálie napadla a zčásti dobyla Habeš. Před
začátkem 2. světové války se Itálie stala spojencem nacistického Německa Do války oficiálně vstoupila 10.
června 1940, ale ještě 7. dubna 1939 uskutečnila další agresi, a to napadení Albánie. Na rozdíl od
nacistického Německa a jeho spojenců se ve fašistické Itálii neuplatnil antisemitismus v takovém rozsahu.
Bylo to dáno nepřítomností antisemitismu ve fašistické ideologii. Mussolini sice na nátlak Hitlera přijal
rasové zákony po vzoru norimberských zákonů, k výstavbě koncentračních táborů či deportacím Židů do
Německa však nikdy nedošlo. Italský fašistický režim padl 25. července 1943. Mussolini byl odvolán a
uvězněn. Nový italský premiér Badoglio se rozhodl se spojenci spolupracovat. 3. září podepsal kapitulaci,
která byla zveřejněna 8. září. Ve stejném měsíci Benito Mussolini za pomoci německých výsadkářů uprchl z
vězení a na severu Itálie, okupovaném německými vojsky, stanul v čele Italské sociální republikys vládou v
Salò. Mussolini a jeho milenka byli zavražděni na útěku dne 28. dubna 1945.