23. Studená válka

23. Studená válka

Studená válka probíhala zhruba v letech 1947–1991, končí rozpadem Sovětského svazu Byl to stav
politického a vojenského napětí mezi komunistickými státy, zejména SSSR a jeho satelitními státy a
spojenci, a západním světem, zejména USA a jejich spojenci. Nikdy nepřerostla ve skutečné
válečné střetnutí, ale byla do ní zapojena celá planeta.

Prvních patnáct až dvacet let po skončení druhé světové války bylo charakteristické šířením jevu,
který se nazývá studená válka, do stále nových oblastí světa. Těžiště klasické studené války se
zhruba do roku 1948 soustřeďovalo především na oblast střední a východní Evropy, od přelomu
čtyřicátých a padesátých let se již většina konfliktů odehrávala mimo evropský prostor. K
nejdůležitějším z nich patřila válka v Koreji, válka v Indočíně, konflikty na Středním východě,
kubánská raketová krize a řada dalších.

Studená válka je definována jako období extrémního napětí mezi supervelmocemi a bloky, které
reprezentují. Obě strany používaly proti sobě nejrůznějších přímých i nepřímých manévrů, aby
zjistily limity akceschopnosti druhé strany, její slabiny a aby ji vyvedly z rovnováhy. Studená válka
zůstala studenou pouze díky existenci jaderných zbraní, protože jejich zavedení do výzbroje vedlo k
tomu, že skutečná válka mezi oběma bloky by byla sebevražda. Boj mezi bloky byl proto veden
spíše nevojenskými prostředky, které zahrnovaly širokou škálu nástrojů, od psychologické války
(oboustranné propagandistické kampaně, diplomatické souboje) až ke skutečným lokálním válkám,
ve kterých ovšem obě strany dbaly na to, aby se přímo nestřetly.

Stálé napětí způsobilo, že obě strany musely udržovat vysokou úroveň vojenských příprav.
Obrovské výdaje na vývoj a výrobu jaderných zbraní a jejich nosičů i jiných zbraní vyvolaly
stupňující se závody v zbrojení, které opět mohly vést k nukleární katastrofě.

Rozložení a počátek:

Většinu střední a jihovýchodní Evropy obsadila na konci války sovětská vojska. Přímou ozbrojenou
moc doprovázel politický, hospodářský a ideologický nátlak, který měl dopomoci komunistickým
stranám v jednotlivých státech sovětské zájmové sféry k postupnému získání veškeré politické
moci. Metody, které k tomu Sovětský svaz používal, se lišily – nejprve využíval pouze domácí
komunistické strany, ale když se situace vyostřila jako např. V Polsku před volbami v lednu 1947
zasahuje i vojensky. Sovětský svaz tak podporoval vytváření mocenského monopolu
komunistických stran – zatím se nemluvilo o socialistické, ale o lidově demokratické revoluci.

Tak se v průběhu poválečných let 1946–1948 zformoval v zemích střední a jihovýchodní Evropy
blok států s tzv. lidově demokratickými režimy, které představovaly zárodek sovětského
mocenského bloku v Evropě. (Mimo tento blok zůstalo Řecko a Rakousko.) Za počátek studené
války by se dal považovat únor 1946, kdy v SSSR proběhly volby do Nejvyššího sovětu a v
kampani před nimi sovětští předáci varovali před kapitalistickým obklíčením a obviňovali
imperialisty z vytváření protisovětského bloku.