23. Studená válka

Konflikt kolem Marshallova plánu a vyhlášení Trumanovy doktríny představoval jeden z hlavních
faktorů, který urychlil rozdělení Evropy a světa. Dovršil postupný vznik studené války. Sovětský
svaz si již zcela nezastřeně upevňoval nadvládu ve své zájmové sféře, na západě směřoval vývoj k
vytvoření Severoatlantické obranné aliance (NATO). Omezení styku mezi Východem a Západem
vedlo Churchilla k prohlášení, že spadla „železná opona“, rozdělující Evropu od Štětína po Terst.
Vytvořením dvou německých států byl poválečný boj o Evropu v podstatě dovršen.

NATO a Varšavská smlouva:

Roku 1949 bylo ve Washingtonu založeno NATO, obranná aliance mezi USA, Belgií, Dánskem,
Francií, Velkou Británií, Islandem, Itálií, Kanadou, Lucemburskem, Holandskem, Norskem a
Portugalskem.

Tzv. Varšavskou smlouvu podepsal SSSR, NDR, Albánie, Bulharsko, Polsko, Rumunsko,
Československo a Maďarsko. Šlo o vojenský pakt, který byl protiváhou NATO a který byl uzavřen
po přijetí NSR do NATO (květen 1955).

Německo:

Roku 1948 bylo rozhodnuto o vytvoření německého státu ze tří západních okupačních zón, o
vypracování jeho ústavy a provedení měnové reformy. Připravoval se vznik západoněmeckého státu
(NSR), tento proces se urychlil během berlínské krize. Prvním prezidentem se stal Theodor Heuss a

prvním spolkovým kancléřem zvolili poslanci Spolkového sněmu Konrada Adenaura, muže, s jehož
jménem je spojeno úspěšné budování prosperující, demokratické společnosti.

V červnu 1948 proběhly měnové reformy v západních okupačních pásmech Německa i v
západních sektorech rozděleného Berlína. Sovětský svaz se z propagandistických důvodů dožadoval
pokračování mezinárodní kontroly Porúří a dokončení demilitarizace. Zároveň provedl ve svém
okupačním pásmu měnovou reformu a zablokoval přístupové cesty k západní části Berlína. Uzavřel
k němu veškeré pozemní přístupy, i ty určené k zásobování, a způsobil berlínskou krizi. Začalo se
hovořit o aktuálním nebezpečí vypuknutí nové světové války. Zásobování západního Berlína
obstarával pouze letecký most, který zorganizovalo vojenské letectvo západních velmocí. To
způsobilo, že se západní sektory Berlína přidělené do správy USA, VB a Francie vydělily jako
samostatný celek a přestaly existovat jakékoliv hospodářské styky mezi nimi a celým sovětským
okupačním pásmem.

V květnu 1949 přišlo uvolnění v berlínské krizi. Sovětská okupační správa zrušila svá opatření a
znovu se obnovovaly přístupové cesty ze západoněmeckých okupačních pásem do Berlína.
Ovměsíc později byl odvolán ivletecký most, který se stal symbolem technicko-ekonomické
převahy západních demokracií.

Do SRN každoročně z NDR odcházelo mnoho tisíc odborníků a tento odliv intelektuálů, který
představoval celkem asi 2 milióny osob, přiměl předáky NDR (za podpory sovětského vůdce
Chruščova), aby vznesli nároky na faktickou kontrolu Západního Berlína, kam většina z nich
přecházela. Chruščov požadoval změnu statutu Západního Berlína buď jeho začleněním do NDR
nebo jeho neutralizací. Dohady velmocí o této otázce končily nezdarem. Napětí gradovalo. Obě
supervelmoci krátce předtím dokončily sérii zkoušek silných jaderných zbraní. V jejich důsledku
prudce narostla úroveň radioaktivního spadu, který hrozil zamořit zeměkouli. USA navíc chtěly
dosáhnout toho, aby SSSR omezil zkoušky nové generace svých jaderných hlavic, které svou silou
převyšovaly jejich vlastní. Nakonec východoněmecké úřady začaly stavět okolo Západního Berlína,
kam denně prchalo již přes tisíc uprchlíků, berlínskou zeď, oddělující východní sektor od
západního. Přístup SRN do Západního Berlína byl zachován.