5. Střední Evropa v raném středověku, stěhování národů, první státní útvary na našem území.docx

Společnost raného středověku
Společnost je nejčastěji rozdělena na trojí lid. První jsou ti, co bojují (panovník, šlechta
a rytíři), druzí ti, co se modlí (duchovenstvo) a třetí ti, co pracují (rolníci, řemeslníci,
zemědělci, obchodníci).

Panovník uděluje Léno (podmíněná držba půdy, nebo úřadů, na základě lenní smlouvy, která
mohla být jak ústní, tak písemná) a poskytuje ochranu šlechtě. Středověký panovník pokládal
stát za svůj majetek. Očekávalo se, že bude vést armádu, udržovat mír, trestat zločin
a ochraňovat církev.

Šlechta panovníkovi na oplátku přísahá věrnost a vojensky ho podporuje Když panovník
neměl co nabídnout, dostávali šlechtici jako výsadu dědičné držení již stávající půdy. Mohli ji
tak držet i pro své potomky. V některých rodech tak rostla moc šlechticů a moc panovníka
slábla. Tento způsob společenského uspořádání je označován jako feudalismus.

Feudalismus – vazal se zavazuje k věrnosti, poslušnosti a službě (zejména vojenské) vůči
pánovi, ten mu za to zaručuje ochranu a materiální zajištění prostřednictvím léna

Pracující lid dává panovníkovi daně, šlechtě dává robotu a poddanské dávky a církvi desátky
a církevní poplatky. Tvořili nejpočetnější část obyvatelstva. Živili sebe ale i všechny ostatní
skupiny (panovníka, šlechtu a duchovenstvo). Rozdělovali se na svobodné a nesvobodné:

▪ Svobodní lidé se mohli volně pohybovat, podepisovat smlouvy, spadali pod veřejný

soud, měli právo nosit zbraň a ve válečném tažení dostávali podíl z kořisti

▪ Nesvobodní lidé – nevolníci, byli závislí na spravedlnosti svého pána, nemohli vlastnit

majetek, a tedy ho ani odkazovat, většinou byli pevně připoutáni k půdě, kde žili

Společně s růstem křesťanství vzniká i organizované seskupení věřících – církev.
Příslušníkem církve se člověk stává během života. Církev byla podporována panovníkem a
šlechtou a měla tak dost prostředků na rozvoj vzdělání, umění a architektury (hromady peněz
do kostelů). Centrem vzdělanosti byly ve středověku kláštery, kde mniši opisovali knihy a
vznikaly zde školy. Základním posláním bylo modlit se za lid a tím mu získávat vykoupení,
na kterém každému záleželo.