Hon na Bismarck

Hon na Bismarck

Nejsilnější bitevní loď světa vyplula na svou první a zároveň poslední plavbu dne 18. května 1941 z polské Gdynie. Spolu s těžkým křižníkem Prinz Eugen měl Bismarck útočit na britské konvoje v severním Atlantiku a dezorganizovat tak celý konvojový systém. Britové, kteří měli ještě v čerstvé paměti řádění Scharnohorstu a Gneisenau, se snažili ze všech sil zjistit datum vyplutí, ale dvojice opustila přístav v Gdynii bez toho, aby se admiralita cokoli dozvěděla. Štěstí oba korzáry opustilo po proplutí Skaggerakem, kdy byli zpozorováni švédským křižníkem Gotland. Ten odeslal hlášení do Stockholmu a odtud putovala zpráva na admiralitu. Celá akce tak byla odhalena hned na samém začátku.

Velitel home fleet admirál Tovey vyslal dva svazy, aby zablokovaly obě cesty na Atlantik. Křižníky Norfolk a Suffolk (ten byl vybaven prvním nedokonalým radarem) do Dánského průlivu a trojici křižníků - Arethusa, Birmingham a Manchester na jih od Islandu. Navíc začaly ze severního Skotska a z ostrovů v Severním moři v pravidelných intervalech startovat letecké hlídky. Samotné domácí loďstvo bylo udržováno v bojové pohotovosti, protože všem bylo jasné, že jakmile oba korzáři vyplují, nesmí Britové ztratit ani minutu.

Bismarck s Prinzem Eugenem pod velením viceadmirála Lütjense mezitím zakotvily v Korsfjordu, aby počkaly na mlhu nebo deštivé počasí, přičemž Prinz Eugen si z tankeru doplnil palivo, ale Bismarck tak neučinil, což mělo později vážné následky.

Britové už je nespustili z očí a průzkumnému letounu se podařilo vyfografovat obě lodi kotvící ve fjordu. Podle zpráv z průzkumu mohl německý svaz vyplout prakticky okamžitě, a tak admirál Tovey vyslal k posílení obou křižníku v Dánském průlivu nesourodý svaz složený ze starého bitevního křižníku Hood a zbrusu nové bitevní lodi Prince of Wales.

Hned následujícího dne přišla toužebně očekávaná mlha a oba němečtí korzáři zvedli kotvy a vypluli na volné moře. Nabrali severní kurs, aby se velkým obloukem dostali od východu k Dánskému průlivu. Tovey o tom však informaci nedostal, protože mlha znemožňovala provést letecký průzkum. Další britské letadlo se nad Korsfjordem objevilo až téhož dne navečer, ale našlo záliv prázdný. Ještě téže noci okolo 22. hodiny vyplul admirál Tovey s King George V., Repulse, Victorious a torpédoborci ze Scapa Flow a zamířil směrem k Islandu.

Poměr sil

Ačkoliv byla Británie stále ještě první námořní mocnost světa, pohled na lodě, které vyslala proti Bismarckovi, byl neradostný. Žádná z britských bitevních lodí se mu nemohla postavit sama. Rodney a Nelson měly těžší děla a dobrou pancéřovou ochranu, ale jejich rychlost byla o celých 6 uzlů nižší, a tak neměly vůbec šanci přinutit německý svaz k boji. King George V. se Bismarckovi v mnoha ohledech vyrovnal, ale přesto by asi potřeboval pomoc alespoň od některého z bitevních křižníků. Výhodou snad mohla být přítomnost letadlové lodi Victorious, ale zdání klame. Victorious nesla na palubě jen 6 starých stíhaček Fulmar a 9 ještě starších torpédových dvojplošníků Swordfish. A aby toho nebylo málo, většinu posádky i pilotů tvořili nováčci jen s neukončeným výcvikem. Prince of Wales vstoupil do služby teprve nedávno a trpěl ještě dětskými nemocemi a trojice bitevních křižníků Hood, Repulse a Renown by díky slabému pancíři byla pro Bismarcka snadnou kořistí.