Hon na Bismarck

Shodou okolnosti to byl právě Hood a Prince of Wales, kdo se německé lodi postavil. Hlavní výzbroj Prince of Wales tvořilo 10 děl ráže 356 mm rozmístěných ve dvou věžích na přídi (4 + 2) a v jedné na zádi (4), ale ze Scapa Flow vyplouval s partou dělníků od Armstronga, kteří se během plavby snažili uvést do provozu děla v čelní čtyřdělové věži na přídi. Loď byla pronásledována neustálými problémy s kotli a mechanismem otačení věží.

Bitevní křižník Hood byl zařazen do služby v roce 1919 a byl vlajkovou lodí britské válečné flotily. Byl tím posledním a největším "štíhlým zabijákem" Jackieho Fischera se všemi nedostatky, ktere bitevní křižníky dostaly do vínku. Hlavní výzbroj tvořilo 8 děl ráže 381 mm ve čtyřech věžích po dvou kusech a maximální rychlost dosahovala 32 uzlů, což bylo o tři více než dokázal vyvinout Bismarck. Ale bolavým místem bylo pancéřování a to především paluba - její odolnost proti kolmo dopadajícím granátům byla mizivá. Hood hlavně vůbec nebyl konstruován proto, aby se utkal s bitevní lodí, ale v kritickém okamžiku se na to jaksi zapomnělo.

Bismarck se na první pohled od svých pronásledovatelů příliš nelišil - 8 děl ráže 381 mm ve čtyřech dvoudělových věžích, radar pro řízení palby, rychlost 29 uzlů, výtlak jen o málo větší než obě britské lodi. Hlavní rozdíl ale spočíval v pancéřové ochraně. Němci použili novou ocel typu Wotan a výsledkem byl lehčí a účinnější pancíř, než měla britská třída King George V.

V Dánském průlivu

Průlivu dosáhl německý svaz 23. května pozdě odpoledne. V tomto ročním období sahalo zamrzlé moře od Grónska až daleko k Islandu a pro průnik zůstaval jen úzký koridor, který navíc střežily Norfolk a Suffolk. Ty získaly v 19:32 s německým svazem radarový kontakt, který ohlásily na admiralitu. Poté Bismarcka jen z uctivé vzdálenosti sledovaly, přičemž ten se jim čas od času připomenul sporadickou střelbou. K místu kontaktu se začaly stahovat všechny britské síly. Nejblíže byl admirál Holland se svazem tvořeným párem Hood a Prince of Wales a čtveřicí torpédoborců. Ty ovšem během noci odeslal na sever, čímž zajistil, že se nadcházející bitvy nemohly zúčastnit. Ačkoliv Suffolk stále udržoval kontakt a Bismarckův kurs byl správně ohlášen, udělal admirál Holland osudovou chybu a se svými loděmi se přiblížil tak, že dovolil viceadmirálu Lütjensovi "položit příčku na T" (přiblížit se k nepřítelově přídi bokem tak, že ten nemůže použít ke střelbě zadní věže, zatímco jeho lodě mohou pálit plnými boky).

V 5:35 došlo k prvnímu vizuálnímu kontaktu a admirál Holland vydal zbrklý rozkaz: "Nepřítel v dohledu. Utočím." - bez toho, aby počkal na své torpédoborce nebo požádal o podporu pronásledující dvojici křižníků. Britské lodě pluly v kýlové řadě, Hood v čele, ačkoliv vhodnější by bylo přitáhnout palbu na Prince of Wales, který by těch několik zásahů bez potíží vydržel. Svaz se přibližoval pod tupým úhlem, aby co nejrychleji zkrátil vzdálenost a chránil tím Hooda před vertikální střelbou. V 5:52 spustily všechny čtyři lodi palbu na vzdálenost přibližně 23 000 metrů. Obě německé lodě si během noci vyměnily pozice a vpředu byl nyní Prinz Eugen, čehož si Holland nevšiml a tím pádem Bismarcka ostřeloval jen Prince of Wales. Kvůli přibližování přišli Britové o svou dělostřeleckou převahu, protože mohli používat jen přední věže obou lodí (jedna hlaveň na Prince of Wales měla navíc poruchu, a tak mohl střílet jen z 5 místo ze 6 hlavní). Prvního zásahu dosáhl Prinz Eugen, a to již druhou salvou. Granát ráže 203 mm dopadl ve střední části lodi a způsobil malý požár. Bismarck se také rychle zastřílel a během pěti minut několikrát za sebou zasáhl Hooda 381 mm granáty.