Husitství

Husitské sněmy

Shromáždění šlechty (vyšší a nižší), zástupců královských měst a polních vojsk v období husitského revolučního hnutí (1419-36) k řešení politických a ideologických otázek, týkajících se řízení státu. Účastníci husitských sněmů byli v zpravidla představitelé husitských složek pocházejících ze stavů:

a) panského

b) vladyckého

c) městského,

Ideologickou základnou byly čtyři pražské artikuly. Ve 20. letech 15. století měla iniciativní postavení především města (zvl. Praha), koncem 20. let a ve 30. letech se moc přesouvala do rukou šlechty. Nejvýznamnějšími byly sněm :

a) čáslavský (červen 1421)

b) svatohavelský (říjen 1423)

c) kutnohorský (únor 1431)

d) svatomartinský (prosinec 1433)

e) svatovalentinský (březen 1435).

Husitské svazy

Politicko-vojenské spolky měst a šlechty určité oblasti, volně přidružené k jedné z husitských stran. Jejich cílem bylo upevnění moci, vzájemná ochrana a hospodářské zajištění vojska. Města si podržela vnitřní samosprávu, vojenské hotovosti však často velel dosazený hejtman. 1421 vrchol moci pražského městského svazu (21 měst). S táborským svazem městským svazem (1421, 7 měst) úzce spolupracoval lounsko-žatecký svaz. Orebský svaz v čele s Hradcem Králové a Čáslaví se upevnil 1423 zásluhou Jana Žižky. Od roku 1426 měla bratrstva a městské svazy rozhodující vliv v Čechách až do bitvy u Lipan.

Husitské synody

Shromáždění kněží a kazatelů jedné nebo více husitských stran, jednajících o liturgických a ekleziologických otázkách . První významná husitská synoda byla v září 1418 v Praze (svatováclavská). Povahu synody měla též schůzka táborských a pražských kněží ve Zmrzlíkově domě 1420. Další společné husitské synody pak byly: 1421 v Praze (svatoprokopská)

1423 na Konopišti

1425 v Praze

1432 pražského a sirotčího duchovenstva v Praze

1434 a 1437 v Praze.

Z dílčích synod byly významné ty Pražanů - 1421 a 1426 (v Roudnici nad Labem) a táborských 1424 (v Klatovech).

Husitská taktika boje

Vojenství a zejména vojenské umění ozbrojených sil husitského hnutí, zaznamenalo zvláštní epochu v dějinách vojenství a získalo převahu nad rytířskými vojsky. Uplatňovalo nové taktické prvky, jako jsou převaha pěšáků vyzbrojených zbraněmi střelnými, bodnými a údernými; jezdectvo lehké a nečetné šlechtické; dělostřelectvo hrubé obléhací a polní; vozové hradby; proti přesile převaha sil v rozhodujícím místě a čase, rychlé a pružné manévrování, útok z ústupu.

Převaha husitských vojsk se projevovala i v jejich vysoké bojové morálce. Všichni šli do boje s přesvědčením, že zápasí za spravedlivou věc. Proto také měl husitský chorál "Ktož jsú boží bojovníci" mocný bojový účin a jeho zpěv nejednou obrátil nepřítele na útěk ještě dříve, než došlo k boji. Husitská vojska se řídila zvláštním vojenským řádem, jenž zaručoval dokonalou organizaci a kázeň, kterou nikdy nemohla mít vojska protihusitská, naverbovaná z nejrůznějších končin Evropy a dychtící toliko po válečné kořisti.