Husitství

Jan Žižka

Nikdy neporažený husitský vojevůdce a tvůrce husitské bojové taktiky. Narozen kolem roku 1360 v chudém jihočeském rodu, byl nucen si obstarávat svou obživu ve vojenských službách, po jistý čas dokonce jako šlechtický člen lapkovské družiny. Královským listem z roku 1409 mu však byly všechny viny prominuty. Roku 1410 se zúčastnil v české vojenské posile po boku polsko-litevského vojska vítězné bitvy u Grunwaldu proti Řádu německých rytířů. Poslední léta před vzplanutím revolučních bojů prožil jako králův "čeledín", tedy člen ozbrojené stráže.

Na historickou scénu vstoupil roku 1419, kdy za podzimních bojů v Praze se zasloužil o dobytí Vyšehradu. Pod jeho vedením zaznamenalo táborské vojsko rozhodné úspěchy a stalo se první vojenskou silou v zemi. Ač ztratil roku 1421 i druhé oko, zůstal v čele vojska a nadále se v rozhodné míře podílel na politických rozhodnutí. Jeho snahou byl společný boj proti zkažené církvi a králi Zikmundovi. Tvrdě porazil síly panských odpůrců a roku 1424 stál vlastně před cílem svého snažení - před sjednocením hnutí proti společnému nepříteli. Nenadálá smrt 11. října 1424 překazila jeho státnické plány.

Žižka vybudoval stálé polní vojsko, vypracoval systém obrany ve vozové hradbě a nasazení dělostřelby. Je právem označován za největšího vojenského génia českých dějin.

Prokop Holý Veliký

Pocházel z pražské měšťanské rodiny, ale jinak je o jeho mládí známo velmi málo. Zřetelně vystupuje v pramenech až od počátku husitské revoluce. Jeho osobnost se uplatnila v bratrstvu velmi brzy a lze ho charakterizovat jako důsledného prosazovatele revoluční politiky. Ačkoli neměl nikdy hodnost hejtmana, nýbrž jako kněz vždy jen správce vojsk, patřil k nejlepším válečníkům husitství. Jeho dílem byla drtivá vítězství nad vpády nepřítele u Ústí, Tachova a Domažlic.

Prosazoval strategii ofenzivního husitství a pod jeho vedením také husitská vojska dosáhla rozhodných úspěchů při zahraničních taženích, zvláště při spanilé jízdě do Saska a Frank na přelomu let 1429 a 1430. V politice zastával neúhybný postoj proti manévrům církve i domácí konzervativní pravice. Byl účastníkem husitského vystoupení na basilejském koncilu. Při obležení Plzně na podzim roku 1433 však ani on nedokázal zabránit rozkladným tendencím ve vojsku a byl v hádce zraněn a sesazen z velení. Přes tento nevděk neváhal se vrátit do čela polních vojsk, když se sešikovala proti nim panská jednota. Se svými bratřími setrval pevně až do smrti v bitvě u Lipan.

Prokop Holý byl skutečně důstojným dědicem Žižkova válečného věhlasu a politického rozhledu.

Husitské manifesty

Propagační veřejné listy, vyhlášky a oběžníky husitských stran i skupin, psané podle určení česky, latinsky a německy. Právě husitské manifesty (1419 - 1420) vyjadřovaly vesměs základní programové požadavky, zatímco husitské a táborské manifesty z 1430 - 31 byly především určeny k výkladu a k obhajobě husitského programu v zahraničí. Husitské manifesty se dostaly i do vzdálených evropských zemí.