Pojmy z dějepisu - pravěk, středověk, novověk, moderní doba
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Moderní doba
federalizace - (z latinského fœdus = smlouva); proces rozdělení státu a vytvoření federace, tedy státního zřízení, ve kterém existují 2 nebo více celků s částečnou autonomií; např. federalizace Rakouska na Rakousko-Uhersko
Staročeši = Národní strana – nejstarší strana v českých zemích (*1848); František Palacký, František Ladislav Riegl; 1863 se strana rozdělila na staročeské a mladočeské křídlo; 1874 se z ní odštěpili Mladočeši (Národní strana svobodomyslná)
děkabristé – důstojníci petrohradských pluků usilující o změnu režimu v Rusku z despotismu na konstituční formu vlády; povstání děkabristů: 26. prosince 1825 – odmítli složit přísahu novému carovi Mikuláši I. a stříleli na něj, povstání bylo potlačeno
bolševici – původně frakce Ruské sociálně demokratické dělnické strany a bolševismus je jejich hnutí; 2. sjezd Ruské sociálně demokratické dělnické strany – rozštěpení na bolševiky (většina) a menševiky (menšina)
„boxeři v Číně“ – tajná čínská organizace zaměřená proti cizincům; boxerské povstání (1899-1901) – ozbrojeným konfliktem probíhajícím v letech 1899 až 1901 v Číně mezi hnutím tzv. boxerů a osmičlennou aliancí koloniálních mocností v čele s Velkou Británií. Příčinou povstání byla především snaha zamezit rostoucímu vlivu evropských států a Japonska na čínském území po prohrané první čínsko-japonské válce (1894-95); obléhání diplomatické čtvrti v Pekingu; vítězství spojenců nad Čínou
Zakázané město – komplex budov vybudovaných v Pekingu v nitru Vnitřního města během vlády dynastie Ming; od počátku 15. století bylo sídlem císařů
sociální hnutí – síť neformálních interakcí mezi větším počtem individuí, skupin nebo organizací angažovaných v politických nebo kulturních konfliktech na základě sdílené kolektivní identity s cílem rozšířit občanské svobody.
střední vrstva společnosti – sociální třída, která spadá mezi vyšší dělnickou třídu; podle marxistického terminologie je to buržoazie kapitalistické doby
Belle époque = krásná éra; konec 19. století – začátek první světové války, optimistická doba proslulá rozvojem vědy a umění
pacifismus – postoj/hnutí odmítající válku a násilí
secese – francouzsky art nouveau, německy Jugendstil; umělecký styl, přelom 19. a 20. století; kromě architektury, malířství a sochařství se objevuje i v dekoracích a užitém umění; Obecní dům, Wilsonovo nádraží
bulváry – široké ulice, stavěné např. za Napoleona ve Francii
impresionismus – umělecký směr konce 19. století, snažil se o zachycení dojmu, nálady a prchavého okamžiku; Claude Monet (Východ slunce/Imprese)
novogotika – historizující sloh; vzniká v 18. století v Anglii, projevuje se v 19. a 20. století; Westminsterský palác, Hluboká nad Vltavou, Hrádek u Nechanic, Vídeňská radnice
symbolismus – umělecké hnutí, které vzniklo ve Francii roku 1886, největší rozmach byl na přelomu 19. a 20. století. Symbolismus byl reakcí na popisnost naturalismu a parnasismu (v Čechách Lumírovci). Toto hnutí částečně navazuje na romantismus. Jejich cílem bylo zobrazovat věci, které nelze racionálně popsat (nálady, emoce, myšlenky, city atd.), tj. zobrazit (nakreslit, popsat atp.) nezobrazitelné, snažili se proniknout k podstatě skutečnosti – usilovali o vnímání umění všemi pěti smysly; Otokar Březina, Paul Gauguin, Gustav Klimt, František Bílek, Max Švabinský, Jan Zrzavý
ekologie – biologická věda zabývající se vztahy organismů s jejich prostředím a vzájemnými vztahy organismů
rituální vražda – zabití člověka v rámci rituálního jednání nebo z kultovních důvodů, např. Židé bývali obviňováni, že usmrcují děti či mladé dívky a jejich krev používají ke zhotovování velikonočního chleba, aby potupili Krista
hilsneriáda – proces s Židem Leopoldem Hilsnerem, který byl obviněn z rituální vraždy mladé dívky Anežky Hrůzové, bez usvědčujících důkazů byl odsouzen; kauza vyvolala společenský zájem a silně se ve společnosti projevil antisemitismusautomobil Präsident – první továrně vyráběný sériový automobil na území Česka, resp. tehdejšího Rakouska-Uherska a jedním z prvních automobilů na světě vůbec
Thomas Alfa Edison – americký vynálezce a podnikatel, propagoval stejnosměrný proud; žárovka, fonograf
kinematograf – původní název pro kino; vynalezen bratry Lumierovými na konci 19. století
Křižíkova fontána – osvětlená a nazvučená fontána, kterou postavil na pražském výstavišti v Holešovicích český inženýr a vynálezce František Křižík v roce 1891 u příležitosti jubilejní zemské výstavy
ing. Jan Kašpar – český inženýr, nejznámější z prvních českých leteckých konstruktérů a pilotů, proslavil se průkopnickými dálkovými lety
olympismus –ideologie obnovy antických olympijských her (P. de Coubertina); ideologie a program tzv. olympijského hnutí, utvářejícího se kolem Comité International Olympique (CIO), založeného r. 1896 v Paříži
monopoly – podniky, které mají na trhu výsadní postavení a nemají ve svém oboru takřka žádnou konkurenci
emancipace – vyproštění ze závislosti na někom nebo na něčem, získání svobody, společenské nezávislosti, rovných práv; např. v 19. století vzniklo hnutí za emancipaci žen (sufražetky v Anglii)
kubismus – avantgardní umělecké hnutí přelomu 19. a 20.století, které pojímá výtvarné umění revolučním způsobem. Princip kubismu spočívá v jeho prostorové koncepci díla, předmět nezobrazuje jen z jednoho úhlu, ale z mnoha úhlů současně; Pablo Picasso, Josef Čapek
generace Národního divadla – společenství autorů, kteří pracovali na výstavbě a výzdobě Národního divadla; Josef Zítek, Josef Schulz, Josef Václav Myslbek, Mikoláš Aleš, František Ženíšek
Labour Party – středo-levicová politická strana ve Velké Británii. Byla založena na počátku 20. století. Od roku 1920 byla hlavní stranou na levé straně politického spektra v Anglii, Skotsku a Walesu
dominium – jeden ze skupiny politicky autonomních celků v rámci Britského impéria mezi léty 1907–1948; Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Jihoafrická unie, Newfoundland a Irský svobodný stát.
sněmovna lordů – horní komora Parlamentu Spojeného království, ve které je mandát doživotní
irská otázka – Irsko bylo na počátku 19. století velmi zaostalou součástí Velké Británie. Jeho původní keltské obyvatelstvo bylo násilím podrobeno do poloviny 17. století. Angličtí dobyvatelé si přisvojili většinu půdy a odsoudili irské rolníky do postavení živořících nájemců. Severozápadní část ostrova (Ulster) byla dokonce osídlena převážně kolonisty z Anglie a Skotska. Nepodařily se však pokusy násilně převést katolické Iry k protestantismu. Po roce 1840 začalo v Irsku hnutí za odvolání zákona o Unii z roku 1800, který činil z Irska téměř bezprávnou část Velké Británie. Hnutí pořádalo masová shromáždění a rozpoutalo kampaň v tisku, ale ničeho nedosáhlo. Proto se skupina mladých vlastenců rozhodla vynutit si ústupky od britské vlády násilím. Tito tzv. feniani připravili v 60. letech ozbrojené povstání, ale byli poraženi. Odpověděli sérií teroristických pumových útoků, jimiž chtěli vládu zastrašit. Masovou podporu získalo irské národní hnutí teprve poté, co přijalo do svého programu také požadavek přidělení půdy rolníkům. Národní hnutí podporovala také katolická církev. Teprve dvěma povstáními se podařilo Irům za cenu velkých obětí vynutit si na Británii nezávislost roku 1921. Část ostrova, Ulster, kde žije početná irská menšina, zůstala však součástí Velké Británie jako Severní Irsko.
„krvavá neděle“ – masakr, který se odehrál během poklidné demonstrace dělníků v Petrohradě 22. ledna 1905, hodlali předat petici carovi žádající zlepšení pracovních podmínek, zrušení cenzury a toleranci v náboženských otázkách
všeobecné volební právo – právo volit pro všechny svéprávné občany, z počátku jen muže
anexe – násilné ovládnutí, připojení cizího území, anšlus
boj o Rukopisy – označení pro spory o pravost rukopisů Královedvorského a Zelenohorského
Trojspolek – aliance mezi Německým císařstvím, Rakousko-Uherskem a Italským královstvím v letech 1882–1914
Trojdohoda – spojenectví Francie, Ruska a Velké Británie, které vznikalo v letech 1893 až 1907 především jako protiváha k expanzivním tendencím Trojspolku
mobilizace – proces přípravy na válečný konflikt, uvedení sil a prostředků do válečné pohotovosti
zákopová válka – vojenský termín pro nepohyblivou, statickou válku; první světová válka
abdikace – odstoupení hlavy státu ze své funkce
dezerce = zběhnutí; bylo považováno za trestný čin; nedovolené opuštění jednotky vojákem
separátní mír – sjednání míru pouze mezi některými účastníky války
Grigorij J. Rasputin – ruský mystik, který měl vliv na poslední ruské vládce z dynastie Romanovců. Rasputin hrál důležitou roli v životě cara Mikuláše I.
sověty - (česky rady) byly organizace vojáků, zemědělců nebo pracujících původně v období pozdního carského Ruska, ale hlavně v SSSR a v raných sovětských republikách. Po pádu carství, roku 1917, tvořily významnou část neoficiální ruské vlády. 3. dubna 1917 Lenin prohlásil, že by se sověty měly stát součástí oficiální vlády, a tak také bylo provedeno.
Dekret o půdě v Rusku – jeden ze 3 klíčových dekretů vydaných krátce po bolševické revoluci; vyhlašoval pozemkovou reformu, konfiskaci veškeré velkostatkářské a církevní půdy a její rozdělení malým rolníkům a bezzemkům
Brestlitevský mír – mírová smlouva ze 3. března 1918, která potvrzovala vítězství ústředních mocností na východní frontě během první světové války po vojenské porážce a bolševické revoluci a následné kapitulaci Ruska.
Sovětský svaz – eurasijský stát se socialistickým zřízením, který existoval v rozmezí let 1922 až 1991 na většině území dřívějšího Ruského impéria. Sovětský svaz měl ve své ústavě zakotvenou vedoucí roli komunistické strany, která byla dominantní politickou silou do roku 1991. Ačkoliv byl Sovětský svaz nominálně unií svazových republik s hlavním městem v Moskvě, ve skutečnosti šlo o silně centralizovaný stát.
Kominterna = Komunistická internacionála, Třetí internacionála; byla mezinárodní komunistická organizace, založená v Moskvě roku 1919. Byla rozpuštěna roku 1943 s cílem čelit hitlerovské propagandě, která tvrdila, že se Moskva hodlá vměšovat do vnitřních věcí jiných zemí a bolševizovat je. Po válce ji v roli nástroje k řízení světového komunistického hnutí nahradila Kominforma.
komunistický manifest – sepsán na popud mezinárodní dělnické organizace, Svazu komunistů, který si tímto kladl za cíl představit širší veřejnosti jak svůj teoretický, tak i praktický program; 1848 K. Marx, F. Engels
Washingtonská deklarace – deklarace zahraničního odboje Čechů a Slováků vyhlašující svrchovanou a nezávislou Československou republiku. Deklarace odmítá možnost autonomie v rámci Rakouska, odvolává se na historická práva Čechů a práva na sebeurčení pro Slováky a závěrem nastiňuje podobu budoucího Československa
manifest Mým národům – 1914, František Josef I.; oznámení o vyhlášení války Srbsku
versaillský systém – systém smluv mezi vítězi a poraženými o uspořádání světa po první světové válce; 1919-1920
plebiscit – referendum o otázkách hranic či osamostatnění určitého státu
nacismus = nacionální socialismus; krajně pravicová totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktaturou v Německu v letech 1933–1945 prostřednictvím Národně socialistické německé dělnické strany vedené Adolfem Hitlerem.
fašismus – v užším a původním smyslu označuje italský fašismus, politické hnutí vedené Benitem Mussolinim a vzniklé po 1. světové válce, které ovládalo Itálii v letech 1922 až 1943.
hospodářská krize – začala 24. října 1929 (tzv. černý čtvrtek); velký propad akcií na newyorské burze a následovný hospodářský kolaps. V důsledku tohoto krachu se de facto zhroutily ekonomiky mnoha zemí po celém světě. V době krize si mnoho lidí myslelo, že kapitalismus skončil a došlo k přesvědčení, že vinen je demokratický systém. Toho využili hlavně fašisté a komunisté, kteří slibovali pád demokracie a nastolení pevných systémů
Mein Kampf (Můj boj) – kniha Adolfa Hitlera napsaná ve vězeni v Landsbergu, kde skončil po neúspěšném puči v Mnichově; program nacistické strany
New Deal – v češtině často také Nový úděl, je název souboru opatření a ekonomických a sociálních reforem zavedených v průběhu let 1933–1937 během vlády prezidenta Franklina D. Roosevelta v USA s cílem podpořit, ozdravit a zreformovat státní ekonomiku Spojených států během Velké hospodářské krize.
stalinismus – politická teorie a praxe spjatá s J. V. Stalinem. Teorie stalinismu se vyznačovala především koncepcí budování socialismu v jedné zemi. Během 30. let v Sovětském svazu proběhla kolektivizace zemědělství a industrializace.
kolektivismus – myšlenka prosazující kolektivizaci = proces přeměny individuálního soukromého zemědělství na kolektivní, zpravidla v souladu s myšlenkami marxismu a jeho ideou společného vlastnictví. Pro kolektivizaci zemědělství neměli komunisté v žádné zemi reálný hospodářský důvod, nýbrž k ní došlo z čistě politicko-ideologických důvodů. S pádem komunismu ve východním bloku proto také zaniklo kolektivní hospodaření.
totalitní režim – politický systém vládnoucí neomezenou a nekontrolovatelnou mocí
kolchoz – zemědělská družstva v SSSR vytvořená kolektivizací ve 20. a 30. letech vyvlastňování půdy zemědělcům; vedle nich existovali sovchozy vzniklé konfiskací větších statků
osa Berlín – Řím – Tokio – vojensko-politické uskupení nacistického Německa, Itálie a následně Japonska. Toto spojenectví bylo ustanoveno německo-italskou smlouvou z října 1936, která určovala německé a italské sféry vlivu v Evropě. Na tuto základní smlouvu navázal tzv. Ocelový pakt z května 1939, ve kterém se oba spojenci dohodli na společném postupu v případě války v Evropě a na s tím související ekonomické a vojenské výpomoci.
politika appeasementu – pacifistická politika z 30. let 20. století, kterou symbolizovalo hlavně ustupování agresivním stranám; Velká Británie, Francie
film němý, zvukový – první němé filmy 1895 (kinematograf bratří Lumierů); němý film byl často promítán s doprovodem gramofonu nebo klavíru; první film s mluveným slovem – Jazzový zpěvák (1927)
dadaismus – avantgardní umělecký směr vzniklý ve Švýcarsku. Mezi roky 1916–1923 byl velmi populární. Vznikl jako revolta skupiny umělců různých národností proti válečným hrůzám; Tristan Tzara
funkcionalismus – architektonický sloh, který lze zařadit do obecného pojmu moderní architektura. Ta začala krystalizovat ve 20. letech 20. století a podobně jako předcházející historické slohy, hledala svůj výraz ve formách vyjadřujících její filozofii, ovlivněnou celospolečenskými změnami; Zlín, vila Tugendhat
socialistický realismus – umělecký směr, který byl schválen roku 1932 Ústředním výborem Komunistické strany Sovětského svazu jako oficiální směrnice pro literaturu, výtvarné umění a hudbu.
surrealismus – evropský umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek. První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí.
rozhlas – telekomunikační zařízení pro jednosměrný přenos zvuku na dálku; 1893 – Nikola Tesla předvádí první veřejnou demonstraci rádia a radiového spojení
televize – soustava telekomunikačních zařízení pro vysílání a přijímání rychlého sledu obrázků a zvuku na dálku. První televizní společnost Television Ltd. založil John Baird v roce 1925. V roce 1926 předvedl členům Royal Institutu mechanickou televizi. Tento mechanický systém byl ale nespolehlivý, jelikož vyžadoval vysokou rychlost otáčení kotouče a měl nízkou kvalitu. Ve 30. letech v Anglii, Sovětském svazu, USA, Francii a Německu probíhají první experimentální TV vysílání. 22. března 1935 v Berlíně proběhlo vůbec první pravidelné vysílání. Vysílalo 90 minut, třikrát týdně. 2. listopadu 1936 začíná pravidelně vysílat BBC (na 300 majitelů TV).
bolševizace KSČ – utužení programové závislosti na Komunistické internacionále; od 1925
zákon na ochranu republiky – zákon z roku 1923 byl přijat v prvorepublikovém Československu v reakci na atentát na Aloise Rašína. Byl připraven již v předchozím roce, ale atentát se stal vhodnou příležitostí ke schválení tohoto zákona. Jednalo se o nejvýznamnější československý trestněprávní předpis, protože chránil základní instituce státu, stejně jako ideje, na kterých byl založen.
Osvobozené divadlo – pražská avantgardní divadelní scéna založená jako divadelní sekce Devětsilu v závěru roku 1925 a oficiálně vystupující od února roku 1926; Jiří Voskovec, Jan Werich
manifest Věrni zůstaneme – manifest z roku 1938 „Odkazu presidenta Masaryka věrni zůstaneme“ zveřejněný levicovými intelektuály; kladl si za cíl mobilizovat veřejnost proti německé agresi
Mnichovský diktát = Mnichovská dohoda = Mnichovská zrada – dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově a podepsána 30. září 1938
druhá republika – označení pro politický systém ČSR v období 1. října 1938 – 14. března 1939. Trvala tedy pouhých 167 dní. Oficiální název zněl Česko-Slovenská republika
Slovenský štát – samostatný stát, který se na území dnešního Slovenska rozkládal od 14. března 1939 do roku 1945
protektorát – označení pro formu státního zřízení. Jedná se o formálně autonomní státní útvar, který je pod ochranou nebo přímou správou jiného státu, příp. společenství států-
Protektorát Čechy a Morava – část československého území, od 15., respektive 16. března 1939 do 8.–9. května 1945 okupovaná nacistickým Německem.blesková válka = Blitzkrieg – bojová doktrína založená na rychlém a hlubokém průniku motorizovaných a mechanizovaných jednotek obranou nepřítele. Myšlenkou je rychlé obsazení velitelských a zásobovacích uzlů nepřítele, přetnutí jeho klíčových komunikací a narušení komunikace a smysluplného uspořádání jeho bojových formací
invaze – vpád ozbrojených složek na nepřátelské cizí státní území, příp. na území neutrální nebo nepřítelem okupované. Výraz pochází z latinského invasio, což znamená vniknutí. Po invazi na nepřátelské území dochází zpravidla k okupaci, invaze však může být podniknuta i za účelem osvobození
„podivná válka“ = „válka v sedě“ – počáteční fáze druhé světové války, která skončila až s vypuknutím bitvy o Francii. Svoje jméno získala podivná válka podle vojenské pasivity Francie a Spojeného království na evropském válčišti; 4. září 1939 – 10. května 1940
Maginotova linie – soustava francouzského opevnění na hranici s Německem
RAF – zkratka názvu britského letectva; Royal Air Force, Královské letectvo
wehrmacht – ozbrojené síly Třetí říše v letech 1935–1945. Wehrmacht byl tvořen třemi hlavními složkami: Heer – německá armáda, Luftwaffe – letectvo, Kriegsmarine – námořnictvo
blokáda Leningradu – září 1941- leden 1944, v rámci operace Barrbarosa; město se částečně podařilo zásobovat přes Ladožské jezero
Pearl Habor – útok na Pearl Harbor byl překvapivý úder japonského císařského námořnictva proti námořní základně Spojených států amerických v Pearl Harboru na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941. Cílem akce bylo vyřadit americké Tichomořské loďstvo v úvodu expanze Japonského císařství do zámořských území Spojeného království, Nizozemského království a Spojených států. Znamenal vstup USA do 2. světové války.
vylodění v Normandii – vylodění Spojenců na plážích v Normandii, 6. června 1944
Jaltská konference – jedno ze setkání Velké trojky – hlavních představitelů SSSR, USA a Velké Británie během druhé světové války, které se konalo mezi 4. a 11. únorem 1945.
Postupimská konference – konference, která se konala v německé Postupimi na zámku Cecilienhof od 17. července do 2. srpna 1945. Účastnila se jí tzv. „Velká trojka“: Josef Stalin za Sovětský svaz, Harry Truman za Spojené státy a Winston Churchill za Spojené království.
„Velká trojka“ = Franklin D. Roosevelt, Josif V. Stalin, Winston Churchill
holokaust – (šoa) – nacistická politika systematického, státem provozovaného pronásledování a hromadného vyvražďování, především osob židovské národnosti.
totální nasazení – nucené pracovní nasazení, kterému byli v době nacistického Německa podrobeni obyvatelé okupovaných zemí
heydrichiáda – souhrnný název pro období těžkých represí prováděných německými nacistickými okupanty během druhé světové války na území Protektorátu Čechy a Morava ve spojitosti s osobou zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V české historické literatuře se většinou rozlišuje první heydrichiáda (též první stanné právo), tedy období teroru spojené s Heydrichovým nástupem do funkce v roce 1941, a druhá heydrichiáda (též druhé stanné právo) pro období teroru po atentátu na Heydricha v roce 1942.
Košický vládní program – programový dokument, který po příchodu na československé území schválila tehdejší vláda 5. dubna 1945 na zasedání v Košicích. Dokument určoval zásady budoucí politiky a byl označován za "program národní a demokratické revoluce". Posunul orientaci Československa dále směrem k SSSR a „právně“ ukotvil závislost na SSSR. Deklaroval tvrzení o kolektivní vině pravicových stran, německého a maďarského obyvatelstva za rozbití Československa a spolupráci s nacistickým režimem. Návrh textu byl připraven zástupci KSČ.
Norimberk 1945 – Norimberský proces – soudní proces vedený Spojenými státy, Sovětským svazem, Francií a Velkou Británií proti hlavním představitelům nacistického Německa před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku
Marshallův plán – oficiálně Plán evropské obnovy (angl. European Recovery Program), byl přijat Kongresem USA 3. dubna 1948 s cílem organizovaně zabezpečit americkou pomoc poválečné Evropě. Protože SSSR a země východního bloku nabídku odmítly, byl plán omezen na západní Evropu.
blokáda Berlína - (od 23. června 1948 do 12. května 1949), blokáda Západního Berlína na Stalinův pokyn, během níž byly západní sektory Berlína zásobovány ze vzduchu takzvaným leteckým mostem, patří k nejzávažnějším konfrontacím poválečného období.
studená válka – (1947–1991) byl stav politického a vojenského napětí mezi komunistickými státy – zejména Sovětským svazem (SSSR) a jeho satelitními státy a spojenci – a západními státy, zejména Spojenými státy americkými (USA) a jejich spojenci.
globální konflikt – konflikt, který přesáhne jeden kontinent a zasáhne velké množství států
RVHP – Rada vzájemné hospodářské pomoci byla obchodní organizace, sdružující v době studené války socialistické státy sovětského bloku, založena v Moskvě v roce 1949 na popud sovětského vůdce Josifa Visarionoviče Stalina.
NATO – Severoatlantická aliance je euroatlantický mezinárodní vojenský pakt. Byl založen 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy.
apartheid – politika rasové segregace zejména v kontextu bývalého uspořádání na jihu Afriky. Výraz pochází z afrikánštiny a znamená oddělení či odloučení. První doložené užití tohoto slova pochází z projevu Jana Smutse z roku 1917.
třetí svět – označení, používané pro státy světa, jež jsou považovány za ekonomicky málo rozvinuté.
mccarthismus – označuje praxi, během které byla vytvářena obvinění z podvratné činnosti nebo velezrady bez ohledu na důkazy.
Solidarita – vznikla v roce 1980 jako nezávislé samosprávné odbory, ale významu nabyla jako masově podporované společenské hnutí, které se postavilo režimu v tehdy komunistickém Polsku. Spolu s Výborem ochrany dělníků KOR založeným 1976 přispěla k pádu komunismu.
destalinizace – označení snah části vedení Komunistické strany Sovětského svazu omezit po smrti J. V. Stalina (1953) negativní důsledky jeho vlády; konec kultu osobnosti. Destalinizace vedla k jisté liberalizaci politického systému, ale nepřipouštěla větší změny zvláště v otázce moci.
karibská krize – mezinárodní politická krize. Hrozilo, že přeroste v jaderný konflikt. Vypukla v roce 1962 v důsledku rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě, kterým SSSR odpověděl na umístění amerických raket v Turecku.
perestrojka – skupina ekonomických reformních kroků zahájených v 80. letech 20. století v SSSR tehdejším generálním tajemníkem KSSS Michailem Gorbačovem. Úkolem perestrojky byla především restrukturalizace sovětské ekonomiky; 1985-1991
Izrael – židovský stát, vytvořený v roce 1948
dekolonizace – společensko-politické procesy osamostatnění koloniálních držav od metropole (mateřské země); rok Afriky 1960 (18 států)
„divoký odsun Němců“ - masová deportace německého obyvatelstva z Československa po skončení druhé světové války v letech 1945–1946
lidová demokracie – dobové označení reálně socialistických politických systémů, v němž měla vedoucí úlohu komunistická strana či skupina stran pod vedením komunistické strany.
Národní fronta – Národní fronta Čechů a Slováků bylo sdružení levicových politických stran, které bylo založeno za účelem převzetí řízení státu po druhé světové válce. V podstatě se jednalo o nejdéle fungující politickou koalici na území Československa.
Pražské jaro – období politického uvolnění v Československu v roce 1968. Toto období začalo v roce 1967 na prosincovém plenárním zasedání ústředního výboru strany, 5. ledna 1968 se prvním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) stal Alexander Dubček, a pokračovalo do noci z 20. na 21. srpna téhož roku, kdy vojska států Varšavské smlouvy v čele s armádou Sovětského svazu vstoupila do Československa, aby zastavila započaté reformy – Vpád vojsk Varšavské smlouvy.
politické procesy – soudní řízení, kde rozhodnutí a výsledek neleží v rukou příslušné jurisdikce, ale je předurčeno či vymáháno ze strany politické moci; v 50. letech na základě zákona č. 231 – Milada Horáková, Heliodor Píka, Rudolf Slánský
manifest 2000 slov – Ludvík Vaculík; jeden ze dvou nejvýznamnějších dokumentů pražského jara. Zatímco Akční program KSČ byl výzvou k reformě komunistické strany, Dva tisíce slov obsahovalo podněty, které šly za rámec Akčního programu.
Charta 77 - neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala „politickou a státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách.
disent – označení pro jednotlivce a skupiny, jež veřejně a otevřeně vyjadřují názory odlišné od oficiální vládnoucí ideologie.
sametová revoluce – období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii.
politika – (z řeckého polis – město, politiké techné – správa obce) je mnohoznačný pojem obvykle označující proces a metodu rozhodování určité skupiny lidí s pluralitními zájmy a názory.
tyrannis (tyranida) - forma vlády řecké antiky, která byla obvyklá zejména v rozmezí let 600–200 př. n. l.; v čele státu stal vládce označován jako tyran. Tyran se opíral o nespokojené vrstvy obyvatelstva a jeho cílem se stalo konečné odstranění nadvlády rodové šlechty.
prorok – člověk, považovaný za Bohem inspirovaného, aby svou řečí poskytoval lidem vhled do budoucích událostí a do skrytých stránek přítomnosti. V tomto smyslu prorokoval či vyslovoval proroctví.
Byzanc = Byzantská říše = Východořímská říše – 395-1453; hlavní město Konstantinopol; nejvýznamnější panovník Justinián I.
městská politika – v období renesance byla Itálie rozdělena na městské státy (Benátky, Florencie, Janov…)
villa – ve starověkém Římě se tak nazývalo venkovské stavení s přilehlými pozemky, obývané příslušníky vyšších tříd. Rozlišují se dva typy vill. Villa rustica představovala statek tvořený vedle hlavní budovy také prostorami pro hospodářskou činnost a pro ubytování otroků. Naproti tomu villa urbana bylo venkovské sídlo poskytující svým obyvatelům luxus a pohodlí městského života. Mezi nejproslulejší patří Hadriánova vila v dnešním Tivoli.
Punové – římské označení pro Kartágince kvůli jejich Fénickému původu
sirotci – Východočeský husitský svaz byl radikálním husitským uskupením měst a šlechty ustanoveným v roce 1423 z iniciativy Jana Žižky, po jeho smrti 11. října 1424 se příslušníci svazu začali označovat jako sirotci