Pojmy z dějepisu - pravěk, středověk, novověk, moderní doba
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Zároveň konstituce jsou druhy zákonů ve Francii, např. Konstituce z Melby
Trikolora - Trikolóra je stuha nebo vlajka skládající se ze tří různých barev, obvykle uspořádaných do stejně širokých pruhů vodorovně nebo svisle. Mezi první trikolóry, které se dodnes používají, patří nizozemská vlajka, mezi první svislé trikolóry patří francouzská vlajka. Česká trikolóra má vodorovné pruhy bílý, červený a modrý.
Třetí stav ve Francii - Třetí stav (francouzsky tiers état) bylo v dějinách Francie označení pro neprivilegovaný stav (ve srovnání se šlechtou a církví). Třetí stav zahrnoval všechny poddané – měšťany i sedláky. Vycházel ze středověkého pojetí trojího lidu.
Kontinentální blokáda - Kontinentální blokáda (též kontinentální systém) byl zákaz obchodu s Británií, kterým se Napoleonova Francie v letech 1806-1814 snažila Británii poškodit a vyloučit z evropského obchodu. Napoleon tím reagoval na britskou blokádu francouzských přístavů z května 1806. Zákaz obchodovat se zbožím pocházejícím z Británie nebo jejích kolonií, vyhlášený Berlínským dekretem 21. listopadu 1806, platil i v dalších evropských zemích, závislých na Francii. Hospodářské dopady Británie oslabila pašeráctvím a neúspěšné vynucování blokády ve vazalských zemích vyústilo roku 1812 v Napoleonovo ruské tažení.
Svatá aliance - Svatá aliance bylo spojenectví tří států Ruska, Rakouska a Pruska vytvořené v roce 1815, které mělo dohlížet na dodržování pořádku na základě „křesťanské solidarity“ (nehledě na to, že Romanovci byli pravoslavní, Habsburkové katolíci a Hohenzollernové luteráni). Jelikož tvůrcem politiky rovnováhy byl do značné míry kníže Klemens Wenzel von Metternich, mluví se někdy také o Metternichovském systému. Ráz této politiky, která fungovala v Evropě od Vídeňského kongresu v podstatě až do první světové války, označujeme také jako Koncert velmocí. Revoluční myšlenky však nezapadly a již po několika letech se projevila touha po svobodě. V roce 1818 se na základě rozhodnutí z kongresu v Cáchách připojila ke Svaté alianci i Francie.
Liberálové - Liberalismus (latinsky liber svobodný, liberalis svobody se týkající, svobodomyslný) je politický směr nebo také filozofický pohled, který stojí na tom, že svoboda je prioritní politická hodnota. Tato ideologie původně vznikla v 17. století v Anglii a má kořeny v evropském osvícenství. V různých oblastech světa se však liberalismus dále vyvíjel odlišně, a proto může mít slovo „liberalismus“ celou řadu významů v závislosti na kontextu a regionu
Radikálové - Pojem radikální (z latinského radix, kořen) se začal používat během pozdního 18. století jako politologické označení stoupenců důkladných společenských změn, které by ve větší nebo menší míře zahrnovaly změny sociálního řádu. Historický radikalismus je vhodné odlišovat od moderního označení radikál. Především je však třeba odlišovat termín radikální, který označuje zásadní změny, jež jdou na podstatu neboli kořen (radix) věci, od extremismu, který označuje krajní polohy v levicové nebo pravicové politice. Historicky došlo k nárůstu raných radikálních požadavků týkajících se svobody a volební reformy ve Velké Británii během americké a francouzské revoluce, do té míry, že někteří radikálové začali požadovat republikánské zřízení, zrušení šlechtických titulů, přerozdělení vlastnictví a svobodu tisku. V 19. století se ve většině Evropy začal pojem radikální používat pro označení progresívní liberální ideologie. Od kritiky kapitalismu a jeho liberální ideologie díky nástupu dělnického hnutí, hnutí pracujících a obecněji socialistického hnutí později v 19. století se pojem radikální začal používat v souvislosti se socialistickým hnutím. V tomto smyslu se používá dodnes.
Kancléř - Kancléř (latinsky cancellarius) je oficiální titul, který se užívá většinou v zemích, jejichž civilizace přímo či nepřímo navazuje na civilizaci Římské říše. V různých dobách a státech označoval a označuje velmi různorodé povinnosti a nosí ho úředníci požívající různých stupňů důstojnosti. Úřad kancléře se nazývá kancléřství nebo kancelář. Původně byli kancléři (cancellarii) sluhové u římských soudů, seděli u mříže nebo závory (cancelli) přepážky baziliky nebo soudního dvoru, která oddělovala soudce a porotu od diváků. Za císařství to byli důstojníci, kteří chránili císaře v paláci u vchodu do jeho soukromých pokojů nebo před jeho stanem. Císař Carinus způsobil velké pozdvižení, když jmenoval jednoho ze svých kancléřů římským prefektem. Ve středověku byl kancléř osobou odpovědnou za královské listiny a hlavním diplomatem krále.