Pojmy z dějepisu - pravěk, středověk, novověk, moderní doba
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Pravěk
domestikace – ochočování si zvířat člověkem, cílevědomé přetváření divoce žijících druhů
svatyně – místo s posvátným a náboženským významem, kde se konají náboženské obřady
evoluce – dlouhodobý, samovolný a postupný vývoj
revoluce – převrat, rychlá změna, zvrat
úrodný půlměsíc – oblast, kde se vyvíjela první civilizace a ve které došlo k neolitické revoluci, byli tam dobré podmínky pro zemědělství, protože se jedná o úrodné oblasti. V užším slova smyslu se jedná o okolí řek Eufrat a Tigris a pobřeží Středozemního moře. Někdy se tam také přidává dolní tok Nilu.
ritus – předem určený a dodržovaný způsob vykonávání určitých úkonů (obřadů), pohřební ritus je víceméně závazný způsob ukládání zemřelých, lišící se ovšem někdy i v rámci jednotlivých kultur
žďáření – způsob získání zemědělské půdy pomocí vypálení lesního porostu nebo křovin.
dolmen – megalit ze dvou kamenů svisle zapuštěných do země, na niž je 3. kámen
neolit – mladší doba kamenná je pravěké období (zhruba 8 000 až 5 000 let před naším letopočtem), ve kterém se namísto dosavadního lovu a sběru stává hlavním zdrojem obživy zemědělství
menhir – kámen zapuštěný do země
megality – objekty z velkých, neopracovaných nebo nahrubo opracovaných balvanů, jejichž účel není prokazatelný, ale pravděpodobně sloužily k pohřebnímu, kultovnímu, astronomickému, případně chronologickému účelu. Př. Stonehenge
mohyla – uměle navršený hlinitý až kamenitý, kuželovitý či kupolovitý násyp obvykle okrouhlého či oválného půdorysu nad hrobem kostrovým či žárovým, který může být pod zemí, na povrchu terénu i nad ním v násypu mohyly, na pohřebišti označovala mohyla místo hrobu, ale také jej chránila a mohla mít i prestižní či rituální význam (pevný bod posvátné krajiny, doklad nároku pohřbívající komunity na krajinu předků), u nás užívána od středního eneolitu, typické ve střední době bronzové, později spíše odznakem výsadního postavení pohřbeného
kmen – organizační typ lidské společnosti, větší než rodina, rod, tlupa
oppidum – opevněné sídliště, V užším historickém smyslu se pod tímto pojmem nejčastěji rozumí opevněné výšinné sídliště Keltů
jantar – oranžová hornina, v neolitu se z něj tvořily šperky
etnikum – soubor jedinců sdílející stejnou, kulturu, jazyk, dějiny, náboženství, tradice
Bójové – keltským kmenem, který se skládal z několika větví. Jedna z nich osídlila přibližně ve 4. století př. n. l. střední a severozápadní území Čech, které začaly být později nazývány římskými historiky zemí Bójů, latinsky Boiohaemum. Další území, která odvozují svůj název od Bójů jsou Bavorsko (Baiowaria) a Lužice (Boica).
romanizace – pořímšťování“ dobytých či nabytých území, a to nejen po jazykové, ale i kulturní a společenské stránce
polyteismus – souhrnné označení pro náboženství, v nichž se uctívá více bohů a božstev. Je to tedy protiklad monoteismu