Pojmy z dějepisu - pravěk, středověk, novověk, moderní doba
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
V diplomacii se v tomto smyslu i v současnosti používá termín konzulský patent.
Germanizace - Germanizace, také poněmčování, označuje šíření německého obyvatelstva, jazyka a kultury na ovládaných územích, jejichž obyvatelé nebyli Němci.
Rekatolizace - Rekatolizace je násilné či nenásilné znovuobracení nekatolíků na římskokatolickou víru. V českých zemích probíhala od bitvy na Bílé hoře a byla řízena českým králem a římským císařem Ferdinandem II. V širším kontextu zapadá rekatolizace do rámce principu cuius regio, eius religio, který se v této etapě evropských dějin začal utvářet a jenž byl definitivně potvrzen vestfálským mírem
Pogrom - Jako pogromy (z ruského „gromiť“, громить ve významu „pustošit, drtit“) byly v původním významu označovány rasové nepokoje zaměřené proti židům, ke kterým docházelo často s vládní podporou většinou v Rusku a východní Evropě. V přeneseném významu může pojem označovat obecně krvavé masové pronásledování, vraždění skupiny obyvatel jiného náboženského přesvědčení nebo příslušníků jiné etnické skupiny a také se dá nazývat tzv. náhony (nadběhnutí více pogromských přívrženců proti židům).
Jezuité - Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu, ve zkratce SI, případně její mutaci pro užívaný jazyk, v češtině SJ, dříve TJ, hovorově jezuitský řád nebo jezuité) je jeden z největších a nejvýznamnějších řeholních řádů římskokatolické církve. Založen byl sv. Ignácem z Loyoly roku 1534[zdroj?] (papežem schválen roku 1540). V roce 1773 jej sice papež Klement XIV. na nátlak evropských panovníků zrušil, řád ale fakticky nikdy zcela nezanikl a v roce 1814 jej papež Pius VII. celosvětově obnovil. Jeho členové se nazývají jezuité.
Dělení Polska - Dělení Polska neboli Trojí dělení Polska probíhalo v letech 1772–1795, přičemž tato zem byla rozdělena mezi Prusko, Rakousko a Rusko. Polsko procházelo od počátku 18. století fází jistého krizového vývoje. Ten byl dán jednak slabým postavením polského krále a jednak silným postavením šlechty, která prakticky rozhodovala o zásadních záležitostech země. Projevovala se pasivita Polska v zahraniční politice, která byla v největším úpadku za vlády Augusta III. v letech 1733–1763. Polsko nezasahovalo do významných evropských událostí a hrálo jen roli trpného činitele. Docházelo i k vnitřním rozbrojům, šlechta se domáhala svých privilegií, probíhala domácí válka mezi jednotlivými skupinami magnátské oligarchie. Svoji úlohu sehrálo i vzepětí porobených národů, zejména na Ukrajině docházelo k lidovým povstáním, do kterých zasahovalo i Rusko. Byla oslabena pravidelná polská armáda, jejíž počet činil pouhých 24 000 mužů. Samo Polsko se tak postupně stalo kořistí svých mocných sousedů.
1772 – První dělení Polska