Pojmy z dějepisu - pravěk, středověk, novověk, moderní doba

V období feudalismu to byl též název nejvyšších úředníků, např. v českých zemích zemského hejtmana, a dále se tak označoval i vrchní správce šlechtického panství

1. Kozáci - Kozáci (ukrajinsky козаки [kozaky], rusky казаки [kazaki]) byli svobodní obyvatelé ukrajinských a jihoruských stepí, zemědělci a válečníci, kteří mluvili východoslovanskými jazyky. Existovalo několik místních kozáckých svazů či vojsk, z nichž nejvýznamnější byli záporožští a donští kozáci. Velitel kozáckého vojska či spíše vůdce kozáků je otaman (rusky ataman). Kozáckou tradici z velké části potlačil sovětský režim. Ke kozácké tradici se přesto v Rusku a na Ukrajině dodnes hlásí řada lidí a vojenských jednotek, někteří chápou kozáctvo jako nezávislé etnikum (Kozáci s velkým „K“).

2. Berní rula - Berní rula nebo také berní rola (staročeské berně znamená daň) je první úplný soupis daňových povinností v Českém království z roku 1654. Je to významný historický pramen pro historickou demografii, topografii i hospodářské dějiny Čech v době krátce po skončení třicetileté války. Obdobný katastr pro území Moravy se nazývá lánový rejstřík.

3. Dominikál - Dominikál neboli panská půda byla spravována přímo v režii šlechticů a leníků (na rozdíl od rustikálu). To zajišťovala robotní a námezdní pracovní síla. Tato půda až do novověku nepodléhala zdanění.

4. Katastr - soupis nemovitého majetku vytvořený pro daňové a úřední účely (Berní rula, Lánové rejstříky, Karolinský katastr, Tereziánský katastr, Josefínský katastr, Stabilní katastr), případně též instituce spravující takový rejstřík (Katastr nemovitostí České republiky)

5. Nevolnictví - Nevolnictví je označení vztahu závislosti mezi rolníkem (nevolníkem) a majitelem půdy (pán) v předmoderní Evropě. Rolník byl nájemcem půdy a byl tak právně vázán k jejímu majiteli. Vztah zahrnoval také fyzickou závislost rolníka a jeho povinnost respektovat pánovu vůli. Z pohledu raně novověkého práva byla hlavním rozlišovacím kriteriem pro odlišení svobodného a nevolného obyvatelstva nemožnost volné změny místa pobytu. Nevolnictví se projevovalo zejména povinností robotovat, odvádět poddanské dávky odvozené od osobní závislosti na vrchnosti (někde jen v symbolické formě), na omezování či zpoplatnění sňatků a vystěhovalectví mimo hranice panství, nebo na nucenou čelední službu sirotků. V marxistické historiografii byl termín použit k označení celé dějinné epochy, bylo rozlišováno tzv. první a druhé nevolnictví.

6. Osvícenský absolutismus - Osvícenský absolutismus (někdy též osvícenský despotismus[zdroj?]) je označení pro formu vlády, která se častěji objevovala v 18. století. Absolutní monarcha prosazoval ve své zemi svou autoritou politické a společenské reformy („revoluce shora“). Osvícenští panovníci byli ovlivněni ideály osvícenství. Tento způsob vlády převládal v zemích, které nepřešly na konstituční monarchii. Nejvíce se projevil v Rakouské monarchii za vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II., pokoušela se o něj i Kateřina II. v carském Rusku, dále se projevil ve Španělsku, Portugalsku, Dánsku a v Prusku za vlády Fridricha II.

7. Rustikál - Rustikál je označení používané pro půdu, která nebyla spravována v přímé režii vrchnosti (na rozdíl od dominikálu). Byla rozdělena na jednotlivé statky – grunty – a dědičně pronajímaná sedlákům – gruntovníkům. Vlastníkem dominikálu i rustikálu byla šlechta.Místy používaný výraz rustikální v tomto smyslu znamená selský, odpovídající venkovskému způsobu života.

8. Patent - Patent (lat. litterae patentes, otevřený, veřejný list) je otevřený list s příkazem panovníka (mandát) adresovaný osobě nebo instituci, případně i s obsahem týkající se širšího okruhu společnosti, v době absolutní monarchie s mocí zákona. Patenty byly opatřeny pečetí, zpravidla také obsahovaly úplnou panovníkovu intitulaci, zprvu byly psané a od druhé poloviny 16. století též tištěné, někdy i v podobě sešitů.