Reformy školství

Alespoň že za bydlení učitel většinou neplatil. Bydlíval porůznu ve škole, v lepším případě v samostatné místnosti, někdy jen v učebně. Tam také přespával případný učitelský mládenec. Některé školy neměly přes úřední pokyny ani trvalé sídlo. Výuka se stěhovala třeba každý týden do jiné domácnosti, ve které měli školáky. Učitel tam býval na byt a na stravu a stěhoval se spolu se školou.

Přesto, že učitelé žili opravdu v nuzných podmínkách, mělo jejich zaměstnání také své výhody. Nemuseli se obávat vojenské služby a to dokonce i pomocní učitelé.

Předpokladem proto, aby se člověk mohl stát učitelem, bylo ukončení triviální školy, lépe však městské či hlavní a absolvování preperendy. Znalosti uchazečů se však často příliš nezkoumaly. Od čekatelů učitelské hodnosti byla požadována zbožnost a fyzická zdatnost, aby si dovedli sjednat pořádek. Nároky na přípravu učitelů se však lišily podle místa a typu školy. Negramotní a pologramotní pedagogové vymizeli ze škol v průběhu druhé poloviny 19.století.

Manželství

Zásadní problémy musel řešit učitel takzvané staré školy při založení rodiny. Existenční problémy se po uzavření sňatku a narození dětí znásobily. Majetná nevěsta mohla pomoci věnem, ale taková možnost bývala mezi učiteli vzácná. Podobně jako zástupci jiných povolání dávali pedagogové přednost dívkám z rodin svých představených. Vznikaly tak několikagenerační učitelské „dynastie“.

Existovaly poměrně jasné pokyny pro a proti povolení sňatku. Zkoumala se především finanční situace žadatele z hlediska zabezpečení budoucí rodiny. Zohledňovaly se možné vedlejší příjmy, které byly přístupnější ve městech než na venkově. Nejvíce skeptičtí byly úřady v případě žadostí o sńateks pomocnými učiteli.