Reformy školství

Reformy školství

Prvotní myšlenky

Osvícenství jako intelektuální hnutí a filozofický směr 17. až 18. století, mělo na rozvoj obyvatelstva v oblasti školství obrovský vliv. Z Francie, odkud se k nám osvícenství rozšířilo, pochází také prvotní myšlenka pedagogiky. Ta se rozšířila po zbytku kontinentu vyjma Ruska. Ve středoevropské části bylo průkopníkem nejprve Prusko, kde vládl bystrý král Fridrich III. Veliký. Právě jím se Marie Terezie nechala inspirovat. Reformu dotáhla tak daleko, že v téměř v nezměněné formě funguje dodnes. Vedle mnoha změn, které provedla, byla reforma školství právě jednou z nejzákladnějších. Protože většina obyvatelstva byla negramotných a studovat směli jen ti nejbohatší, značná část poddanstva nemohla vykonávat práci v manufakturách a přispívat tak státu. Císařovna se tak rozhodla poskytnout vzdělání veškerému obyvatelstvu. Každý jedinec měl tak právo na vzdělání, které náleželo jeho stavu a společenskému postavení.

Uvedení do praxe

Již od středověku měla monopol na vzdělání právě církev. V 18. století byly střední školy u nás pod správou jezuitů, či menšinově řeholníků. Jezuité se nepyšnili zrovna velkými úspěchy, kdo měl tu možnost, odcházel do zahraničí. Vzdělávání žen vůbec nepřipadalo v úvahu. Šlo o bezduché memorování textů, kterým studenti mnohdy ani nerozuměli. Na nátlak evropských panovníků však byl jezuitský řád v roce 1773 zrušen, což znamenalo to obrovský zlom. Majetek jezuitů byl zkonfiskován a použit k financování nově zestátněných škol. Jezuitští učitelé směli učit (pro nedostatek kantorů), ale museli se podřídit novým učebním osnovám. Rok na to se vytvořil školní řád a zavedla se doporučená školní docházka. To, proč docházka nebyla povinná, mělo své důvody. Jestliže dosud v monarchii neexistovala relativně hustá síť škol, nebylo možné ani nařizovat, aby do nich děti chodily. Úřady, počítaly s tím, že počet dětí chodících do škol bude postupně narůstat a docházku všech smyslově schopných dětí viděly nepochybně jako perspektivní cíl. Zavedly tak postupně spoustu nařízení, kterými školní docházku dětí zvyšovaly. Navíc císařovna vyjádřila přání, aby děti do školy chodily, což v absolutistické monarchii bylo tvrzení rovnající se zákonu. Jedna z velmi důležitých informací, která stála ve školním řádu, bylo zrušení školného. Navíc kantoři, ačkoliv na tom byli opravdu bídně a začali dostávat, alespoň z části své výplaty peníze, ne jen naturálie.

Církev už nehraje prim ve vzdělání a tak se mění i struktura vyučovaných předmětů. Vzdělávaní, dříve zaměřené humanitní a teologické myšlenky se přesouvá do sféry přírodních a praktických dovedností. Katechismus (církevní nauka) je však nadále součástí výuky.