Třicetiletá válka, anglická revoluce, Francie za Ludvíka XIV, reformy Petra I.

Třicetiletá válka

Poměry v Evropě na počátku 17. stol.

• stoupenci absolutní panovnické moci X stoupenci stavovských principů

• rozpory náboženské: reformace X katolictví

• hlavním motivem války však zápas o materiální statky, území, mocenské a politické zisky

Nepřátelské tábory

Habsburkové – spojenci: Katolická liga v říši, papež, polsko-litevská říše

Protihabsburská koalice – Nizozemí, Francie, Anglie, Protestantská unie v říši, severské země

Fáze války

1. ČESKÉ STAVOVSKÉ POVSTÁNÍ (1618 – 1620)

• na počátku 17. stol – dlouhodobé spory katolické šlechty s nekatolickou. Otázka nástupnictví po Matyáši II. Za krále Matyášem prosazen jeho příbuzný Ferdinand Štýrský (zastánce absolutismu a radikální katolík).

• březen 1618 – sjezd nekatolických stavů v Praze. Odpor nekatolíků vůči Ferdinandovi a stížnosti na porušování Rudolfova majestátu – Matyáš stížnosti odmítl a zakázal pokračování sjezdu – záminka povstání.

• 23. května 1618 – stavové vnikli do kanceláře Pražského hradu a vyhodili královy místodržící Viléma Slavatu, Jaroslava Bořitu z Martinic a písaře Filipa Fabricia z oken do hradního příkopu – 3. pražská defenestrace – začalo české stavovské povstání a třicetiletá válka.

• zvolena vláda 30 direktorů – prozatímní převzetí správy země (zástupci panstva, rytířstva, měšťanstva)

• odboj výhradně stavovský (šlechta si nepřála účast chudiny). Očekávána zahraniční pomoc (Anglie, protestanti v Německu, Dánsko). Ta však selhala, pouze Nizozemí poslalo vojáky a peníze. Osamělý boj stavů.

• Habsburkové – větší finanční i vojenská podpora od svých spojenců – převaha peněžní i vojenská

• 1619 – stavové vyhlásili novou ústavu – české země konfederací zcela rovnoprávných zemí v čele s volitelným panovníkem. Po smrti krále Matyáše sesadili stavové Ferdinanda Štýrského z českého trůnu. Za nového krále si zvolili Fridricha Falckého (představitel Protestantské unie, zeť anglického krále). Začala válka mezi stavovským a císařským vojskem Ferdinanda Štýrského.

• 8. 11. 1620 – rozhodující krátká bitva na Bílé hoře u Prahy (necelé 2 hodiny) – porážka stavovských vojsk a celého povstání. Fridrich Falcký („zimní král“) ze země uprchl.

• Českým králem se stal Ferdinand Štýrský – Ferdinand II. (1620 – 1637). Konec českého stavovského povstání.

• ČESKÝ STÁT A SPOLEČNOST PO PORÁŽCE

  1. panovník se rozhodl po porážce povstání stavy tvrdě potrestat a definitivně zlomit jejich moc

  2. 21. 6. 1621 – popraveno na Staroměstském náměstí 27 vůdců povstání (kteří nestihli uprchnout ze země). Mezi popravenými Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Václav Budovec z Budova (spisovatel a diplomat), Jan Jesenius (vzdělaný lékař).

  3. účastníkům odboje zabaven (konfiskován) majetek a pozemky – ¾ veškeré půdy v zemi. Pozemky získaly katolické rody a císařovi vojevůdci a dvořané (Němci, Španělé, Rakušané, Italové).

  4. Albrecht z Valdštejna

     1. původně člen Jednoty bratrské, přestoupil na katolictví a obohatil se na konfiskovaném majetku – Frýdlantské – Jičínské vévodství. Hospodářsky velmi prosperující území, právo razit vlastní mince.

     2. vynikající vojevůdce císařského vojska v třicetileté válce. Roku 1634 – podezírán císařem ze zrady – zavražděn v Chebu a jeho majetek zabaven.

     3. 1623 – znehodnocení české měny ražbou nekvalitních mincí se sníženým obsahem stříbra

     4. 1627 – vydáno Obnovené zřízení zemské (nová ústava) – ztráta politické moci stavů, český trůn dědičný v habsburském rodě, církev prvním stavem ve státě. Povoleno jen katolické náboženství, zrovnoprávněna němčina s češtinou.

  5. Emigrace a rekatolizace

     1. násilná rekatolizace, nekatolickým stavům dáno na výběr – buď přestup ke katolictví, nebo emigrace (poddaným vystěhování zakázáno) → odchod více než 30.000 lidí

     2. emigrace nekatolíků z Čech do Slezska, Uher, Saska, Nizozemí – J. A. Komenský, grafik Václav Hollar, malíř Karel Škréta

     3. úbytek obyvatel díky válkám, emigraci a epidemiím až o 1/3. Rozvoj země a kultury až v období baroka.