DAS_5_VLAN

VLAN podle protokolu nebo adres:

Takto definované virtuální sítě jsou založeny na informacích ze třetí, tedy síťové vrstvy podle OSI modelu. V multiprotokolových sítích mohou být přiřazeny uzly do jednotlivých VLAN podle provozovaných síťových protokolů.

VLAN podle skupinového vysílání:

Skupinové vysílání v IP sítích pracuje tak, že paket, určený ke skupinovému vysílání je poslán na speciální adresu, která funguje jako proxy pro explicitně definovanou skupinu uzlů (IP adres). Paket je pak doručen všem uzlům, které jsou členy dané skupiny. Ta se sestavuje dynamicky, uzly se do této skupiny průběžně přihlašují a odhlašují.

Na všechny stanice takovéto skupiny můžeme pohlížet jako na členy jedné virtuální LAN, protože skupina tvoří jednu doménu všesměrového vysílání. Od předchozích uvedených typů se liší ve dvou podstatných rysech – je vytvářena dynamicky jen na určitou dobu, takže je velmi flexibilní a její rozsah není omezen směrovači, tzn., že se může rozprostírat např. i po rozlehlé síti WAN.

U Cisco switchů může být port single-host, kdy je možno připojit pouze jedno zařízení nebo multiple-host, kdy sice může být do portu připojeno více zařízení, ale ve chvíli, kdy se první autentizuje, tak je port autentizovaný (a zařazený do VLANy) a komunikovat mohou všechna zařízení.

Jak funguje komunikace v rámci VLAN:

V praxi máme dvě situace, kdy se při komunikaci řeší příslušnost k VLANě. Je to při komunikaci v rámci jednoho switche nebo při komunikaci mezi několika switchi.

VLANy na jednom switchi:

Při komunikaci ve VLANách v rámci jednoho switche je to jednoduché. Switch si v operační paměti udržuje informace, do které VLANy patří daná komunikace (port), a v rámci switche povoluje pouze správné směrování. V tomto případě máme jednotlivé porty zařazeny do jedné VLANy a to buď staticky, nebo dynamicky, jak bylo řečeno výše (možnosti 2,3,4). Cisco těmto portům říká access port (přístupový port).

VLANy mezi více switchi:

Složitější situace nastává, když chceme, aby se informace o zařazení do VLANy neztratila při přechodu na jiný switch, tedy abychom v celé naší síti mohli využít stejné VLANy a nezáleželo, do kterého switche je zařízení připojeno. Navíc chceme, aby tato metoda fungovala i mezi switchi různých výrobců. To byl ze začátku problém a používali se různé metody. Například, když zařazujeme komunikaci podle MAC adresy, tak můžeme tabulku přiřazení mít na všech switchích. Cisco vytvořilo svoji metodu ISL, která zapouzdřuje celý rámec, ale funguje pouze na Cisco zařízeních. Také můžeme propojit dva access porty na dvou switchích, zařadit je do stejné VLANy a přeneseme potřebné informace. To je ale velmi nepraktické.

Naštěstí vznikl standard IEEE 802.1q, který využívá značkování rámců. Označuje se komunikace jen ve chvíli, kdy je to třeba. Takže dokud probíhá v rámci jednoho switche a připojených zařízení, tak se nic nepřidává. Teprve, když chceme poslat komunikaci dalšímu switchi (či podobnému zařízení), tak ji označíme. Odchozí komunikace se taguje na portu, kterému se říká trunk port. Tento port přenáší více (vybraných) VLAN a aby je mohl odlišit, tak je označuje. Spoji dvou trunk portů se říká trunk nebo trunk link.