DAS_5_VLAN
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Vzájemná komunikace přepínačů:
Ještě než si povíme o současném stavu standardizace v oblasti virtuálních sítí, podívejme se nejprve podrobněji na to, co a proč je vlastně nutné ve vytváření VLAN standardizovat. Nemá-li být VLAN omezena na jeden samostatný přepínač, musí si být přepínače schopny navzájem předat informace o členství jednotlivých uzlů (který uzel patří do které VLAN). Odhlédneme-li od prostředí ATM (vytváření virtuálních sítí pomocí technologie emulace LAN), byly zkoušeny v podstatě tři metody pro vzájemné předávání těchto informací mezi přepínači:
Adresové tabulky: Přepínače si udržují v paměti tabulky adres jednotlivých uzlů a odpovídajícího členství ve VLAN, platnost tabulek musí být udržována stálou vzájemnou synchronizací. Tato vzájemná signalizace může zbytečně zatěžovat síťovou komunikaci v případě rozlehlejší sítě.
Frame tagging: Jednotlivé rámce jsou při přenosu mezi přepínači (po tzv. interswitchtrunks) opatřeny speciální hlavičkou, nesoucí informaci o členství ve VLAN.
TDM: Tato metoda spočívá v rezervaci samostatných přenosových kanálů na spojích mezi přepínači pro jednotlivé VLAN. Z principu TDM (time division multiplexing) vyplývá neefektivní využití přenosového pásma.
Vývoj standardů pro VLAN:
Prvotní dva nejdůležitější návrhy, které se objevily byly:
802.10 "Vlan Standard". Tento návrh vzešel od firmy Cisco v roce 1995, která se pokusila využít svůj návrh IEEE 802.10, původně vyvinutý pro oblast bezpečnosti LAN. Upravená hlavička rámce měla místo zabezpečovacích informací nést identifikační informace VLAN. Technicky bylo řešení vyhovující, většina členů výboru 802 organizace IEEE se ale postavila proti. Silně jim vadilo použití jednoho standardu pro dva různé účely. Jinou podstatnou komplikací byl předpoklad použití identifikačních polí s proměnnou délkou. To by pravděpodobně způsobovalo zpoždění při zpracování rámců v ASIC obvodech přepínačů, stejně tak i jejich vyšší cenu.
802.1Q. Návrh podvýboru 802.1 z března 1996 stanovil tři hlavní oblasti řešení - zásady tvorby VLAN, standardizovaný formát přídavných hlaviček rámce (frame tagging - pro výměnu informací o členství ve VLAN mezi přepínači) a směr dalšího vývoje. Význam tohoto návrhu spočívá právě v části standardizace formátu přídavných hlaviček rámce, známém jako 802.1Q (Standard for VirtualBridgedLocal Area Networks).
Ačkoliv byl návrh standardu 802.1Q významným přínosem, přijatým záhy většinou výrobců přepínačů - 3Com, Bay Networks (dnes Nortel), Cisco, IBM atd., brzy se ukázal i jeho významný nedostatek. Definuje totiž vytváření VLAN jen na základě první a druhé vrstvy (dle portů a MAC adres), neumožňuje vyváření VLAN na základě třetí vrstvy. To v dnešní době s orientací na virtuální sítě definované podle IP podsítí již nevyhovuje. Tyto VLAN tak bohužel zůstávají doménou proprietárních řešení jednotlivých výrobců.