DAS1_Zařízení na linkové vrstvě_a

Mosty

Na spojové vrstvě (zejména na podvrstvě MAC) lze propojovat síťové segmenty pomocí dvou typů zařízení, mostů a přepínačů.

Mosty se objevily na počátku 80. let a byly prvními zařízeními skutečně propojujícími sítě a podsítě. I když se zpočátku orientovaly na přímé propojování lokálních sítí, později se normalizovala i jejich možná podpora propojování lokálních sítí na dálku, prostřednictvím přenosového média jiného typu (např. páteřní síť FDDI nebo sériový spoj).

V průběhu 90. let se vyvinuly přepínače pro lokální sítě, které sdílejí s mosty celou řadu společných vlastností, ale jejich účel a použití s mosty nejsou shodné. Ve skutečnosti se nejedná o propojovací zařízení, ale o vylepšené řešení jednotlivých lokálních sítí: místo tradičního sdíleného přenosového pásma pro všechny připojené sítě se vyhrazuje celé pásmo malé skupině stanic, nebo dokonce stanici jediné.

Mosty i přepínače, přestože se jejich místo v intersítích liší, sdílí následující společné rysy vyplývající z práce na spojové vrstvě:

• Přepínají a filtrují rámce (filtrace v tomto smyslu znamená oddělení „lokálního“ provozu bez nutnosti zásahu mostu od „vzdáleného“ provozu, který si vyžaduje práci mostu a přepnutí rámce ze vstupního na odlišný výstupní port).

• Rozhodují se na základě MAC adres příchozích rámců a svých tabulek adres.

• Provádějí kontrolu rámců z hlediska chyb a specifické řízení toku.

• Vykonávají úkoly vyplývající z příslušných metod přístupu (CSMA/CD u Ethernetu, předávání tokenu u Token Ringu), a jsou tak plně závislé na typu propojované sítě.

• Podporují multiprotokolové prostředí (jsou nezávislé na síťových a vyšších protokolech), a proto umožňují propojování sítí s nesměrovatelnými protokoly jako SNA, NetBIOS či LAT.

Mosty pracují v režimu „ulož a pošli“ (store and forward), protože musí nejprve rámec celý přijmout a teprve následně zpracovat na základě cílové MAC adresy pro rozhodnutí o přepnutí mezi porty (příp. na základě dalších polí použitých pro filtraci).

Režim práce mostům umožňuje kontrolovat rámce z hlediska chyb (na základě pole kontrolního součtu). Most, na rozdíl od opakovače, nepropustí chybné rámce (např. nepřípustně krátké nebo dlouhé). Most běžně nemá schopnost provádět fragmentaci rámců při přechodu z jednoho média na jiné, pokud nepodporují stejnou maximální velikost přenosové jednotky. Např. při přechodu ze sítě Token Ring do sítě Ethernet rámec o maximální délce pro Token Ring (4 000 oktetů v případě přenosové rychlosti 4 Mb/s) nemůže být přenesen po síti Ethernet (maximální délka rámce je omezena na 1 500 oktetů), a bude proto zničen.

Mosty také vzhledem k vrstvě, na které pracují, jsou závislé na typu sítí, jež propojují. Nejčastěji se jedná o propojení homogenní, tj. stejných lokálních segmentů. Ve složitějším případě vzniká heterogenní síť. Navíc se může jednat o propojení přímé (lokální), nebo vzdálené. V průběhu používání mostů se vytvořilo několik kategorií mostů, které se liší podle typu lokálních sítí, které propojují.