Metody řešení elektrických obvodů

Př.: Využitím principu lineární superpozice máme určit napětí U3 v obvodu. Nejprve vyřadíme zdroj napětí U2 a řešíme obvod pouze se zdrojem proudu I1. Získaný obvod b) vyřešíme metodou uzlových napětí. Obvod má totiž dvě smyčky a dva uzly, z nichž jeden zvolíme jako vztažný. řešením získáme . U3’ je částí tohoto napětí, neboť v uzavřeném obvodu se napětí rozděluje v poměru odporů, V obvodu platí : . Spojením obou předchozích obvodů získáme : . Vyřadíme-li v původním obvodu zdroj proudu I1, získáme obvod c). Za této situace působí na rezistor R3 napětí U3’’, které určíme metodou smyčkových proudů : . Hledané napětí :

Výsledné napětí při současném působení obou zdrojů : U3 = U3‘ + U3‘‘ = 1,5 + 3 = 4,5V.

3. Řešení nelineárních obvodů

sériové řazení odporů – paralelní řazení odporů

4.Grafické určení pracovního bodu nelineární součástky

Pracovní bod je bodem voltampérové charakteristiky, který odpovídá skutečným pracovním podmínkám součástky v obvodu. Znamená to, že volbou pracovního bodu na voltampérové charakteristice volíme i podmínky činnosti součástky. Je tedy zřejmé, že při návrhu obvodu je velmi důležité, aby byla správně zvolena a nastavena poloha pracovního bodu. Souřadnice zvoleného pracovního bodu UP a IP udávají svorkové napětí součástky a procházející proud. Obě hodnoty jsou stejnosměrné. Odpovídajícímu pracovnímu bodu říkáme statický klidový pracovní bod. Nastavit jeho polohu znamená přivést do součástky odpovídající hodnoty obvodových veličin z napájecího zdroje. Velikost proudu omezujeme podle potřeby sériovým rezistorem RS.

, v bodě P prochází oběma součástkami stejný proud.