26. Filozofie v období renesance a baroka

– označení pragmatického a cynického jednání

v politice

– morálně pochybné chování –> obecně prospěšný

cíl

– machiavelista = ten, kdo uznává, že účel světí

prostředky

– dílo: Úvahy o vládě

Historie Florencie

Vladař

–> nejvýznamnější

–> rady vladařům, jak mají vést stát a vládnout

–> usiloval o sjednocení Itálie

–> jediný odvážný, kdo tyto rady sepsal – právě tyto rady

budí dnes největší odpor

–> neexistuje morální politika (politika a morálka nejde

dohromady) –> nazván zloduchem státovědy

–> rady – když se panovník dostane k moci, má slíbit cokoli

– panovník nemá lidem sahat na majetek

– je lepší být obáván než milován – lidi považuje

spíše za špatné, než dobré –> snáze zapomenou na

lásku k vladaři než na strach z něj

– veškerá nepopulární opatření je dobré dělat ihned

po získání moci, jelikož na krátký šok lidé snáze

zapomenou

– zvláště nepříjemná opatření má vládce vždy dělat

v zastoupení, a pokud je třeba, obrátit hněv lidu na

svého zástupce

– vladař musí být silný jako lev a mazaný jako liška

– ohledně dohod a smluv se domnívá, že není

možné cítit se být vázán dohodou, která byla

uzavřena za jiných než aktuálních podmínek

– potenciální nepřátele je třeba zahrnovat

laskavostmi nebo je zničit

– za malá příkoří se mohou lidé mstít, za ta velká již

nikoli

a) utopisté

– Thomas Hobbes – 1588 – 1679

– empirik

– vycházel z myšlenek Francise Bacona

– zastánce silného státu a absolutistické monarchie

– lidé potřebují pevnou ruku

– lidé jsou egoisti a myslí jen na sebe, na vlastní výhody, a proto potřebují

nad sebou panovníka

– „Svět je válka všech proti všem.“

– „Člověk člověku vlkem“ – „Homo, homini lupus“

– je nutno zkoumat kauzálně (příčinově)

– stát vzniká ze strachu

– lidem zůstává svoboda svědomí a obrana vlastního života

– teorie božského původu společnosti (Aristoteles) je nahrazena teorií

společenské smlouvy: 1. stát je lidským vynálezem

2. vznik státu na bázi uzavření dohody mezi

lidmi, kteří dobrovolně předají moc

panovníkovi

– přirozený zákon – respektování pravidel milosrdenství, spravedlnosti,

nestrannosti, skromnosti

– zlaté pravidlo morálky – „Co nechceš, aby lidé dělali

Tobě, nedělej Ty druhým.“ (také Nietzsche)

– přirozené právo – právo vyplývající z lidské přirozenosti

– právo na soukromí, život, majetek, svobodu, zdraví…

– mechanický materialismus – připodobňuje společnost ke stroji, vše je

určeno jen několika neměnnými

zákonitostmi

– vše je tělesné, svět má atomární charakter, duch a Bůh ne –> nemohou

být záležitostí filozofie, která zkoumá tělesa, jejich vznik a vlastnosti

– dílo: Leviathan

–> Leviatan = biblická příšera vycházející z moře