26. Filozofie v období renesance a baroka

– dílo: Rozprava o metodě

– dualismus – existují věci rozprostraněné (hmotná substance – dům, …)

a věci nerozprostraněné (myslící substance = cogito – lidská

myšlenka, …)

– Bůh – cogito je nedokonalé

– zároveň existuje něco dokonalejšího, než jsem já sám

– Jak může něco dokonalého myslet na něco dokonalejšího?

– něco dokonalejšího než člověk – Bůh

– dává člověku možnost nahlédnout na svět, ale ne dokonale

poznat

– subjekt – poprvé použil pojem Já (subjekt)

– označení něčeho zvláštního

= individualita

– subjektivismus = vlastní názor

– objektivismus = většinový názor

– vztah mezi duchem a tělem – jako výchozí bod určil sám sebe

– nic není pravdivé kromě matematiky –

jasná, zřetelná, nezpochybnitelná

– o všem tedy musíme pochybovat,

pochyby jsou jediná jistota

– „Cogito, eigo sum.“ = „Myslím, tedy

jsem“

– člověk existuje, když pochybuje, myslí,

uvažuje

– pouze člověk má duši, zvířata jsou jen

stroje

– Baruch (Benedikt) Spinoza – 1632 – 1677

– nizozemský Žid, marginál = vyloučen ze společnosti, nestýkal

se s lidmi (marginalizace)

– jeden z prvních kritiků Bible

– panteismus = Bůh je přítomen všude kolem nás, ve věcech,

v přírodě, je imanentní (= vyzařuje)

– analýza lidského projevu ve společnosti

– stavěl se proti afektům (ukázat emoce)

– přišel s novým typem poznání – ke známému smyslovému a

rozumovému přidal poznání intuitivní

– intuita = něco mezi instinktem a intelektem

– člověka charakterizují 2 atributy: 1. rozprostraněnost

–> klid, pohyb

2. myšlení

–> vůle, rozvažování

– dílo: Etika

– Gottfried Wilhelm Leibnitz – 1646 – 1717

– německý filozof, právník, politik

– pojmy a operace lze označit znaky – abeceda myšlenek –

umělý jazyk – dnešní kombinatorika (teorie kalkulu)

– 2 druhy pravd: 1. pravda rozumu

–> je pro ně příznačná logická nutnost

2. náhodné pravdy faktů

–> nedokazatelné a neodvoditelné

– monadologie – monády – jednoduché, nedělitelné,

oduševnělé jednotky/atomy,

obdařené vnitřní silou

– neexistují dvě stejné monády – každá je

individuální

– teodicea – odpovědnost Boha za existující zlo

– Jak to, že existuje zlo, když základem světa je

harmonie?

– vysvětlení: 1. zlo je pokřivené dobro

2. zlo je nedostatek dobra

3. kdyby nebylo zlo, nebylo by ani

dobro

4. to, co se mi dnes zdá jako zlo, se

může za pár chvil jevit jako dobro

5. člověk se sám rozhodne, jestli bude

dobrý nebo zlý