Hostinec U Kamenného stolu_V001_o

Přes dobromyslnou nezávadnost obsahu nemohla kniha vyjít pod jménem autora se žlutou hvězdou na kabátě. Bylo třeba Poláčkovu práci zaštítit arijským autorem. Ujal se toho na prosbu nakladatelství Borový malíř Vl. Rada, známý tehdy humornými pracemi vydávanými spolu s Jaroslavem Žákem. Vyvolený autor-malíř se pokusil alespoň v detailech Poláčka obměnit (karbanická líčení mění na tenis, inženýra Vlatislava jmenuje Spytihněvem). Dělal prý vše, aby čtenáři uvěřili v jeho autorství. „Ale běda!“ přiznává v roce 1947. „Čím dál rukopis pokračoval, tím menší pociťoval jsem chuť i odvahu měnit, přidávat a škrtat v kapitolách, v nichž Poláček, stále více se uvolňující, posléze ani v nejmenším nezapíral sebe… A tak jsem dával rukopis do sazby pln obav, které se splnily více než vrchovatě.“ Neodbytní byli zvláště filmaři. Poláčkovy náměty odedávna přitahovaly film. Když přišli za Radou, lákala malíře možnost dalších příjmů pro Poláčka, ale také jízlivost „spatřiti zavilé nacisty, ani se kochají židovským libretem“. Námět však filmařům v Berlíně neprošel, a tak uviděl film světlo světa až po druhé světové válce. Kolik vyznání lásky se asi po něm inspirovalo vtipnou poláčkovskou gramatikou: „… což kdyby se řeklo: Smí se doufati, co by se pak bylo učinilo?“ – „…to by se pak bylo v sedmém nebi a život jednoho by se proměnil v ráj.“

(J. Janáček, Neboť největší senzací je všední život…)

struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla)

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika