Předpoklady pro stylovou čistotu klasicko-romantického harmonického jazyka

akordy příbuzné - spojujeme přísně (příbuzné mají alespoň jededn společný tón) tzn.: společný tón zadržíme

ve stejném hlase, ostatní vedeme do nejbližších tónů akordických = pravidlo příbuznosti, vyhneme

se tak chybným postupům

akordy nepříbuzné - spojujeme volně, nemají společný tón, spojíme je protipohybem . zabráníme chybným postupům

c) zvláštní spoje v dur

DST/ - nepříbuzné akordy, citlivý tón stoupá do svého rozvodného tónu, ostatní hlasy klesají

IDD - stř.dom. do dominanty – spojíme přísně nebo volně, což znamená – vrchní tři hlasy klesají (při

přísném spoji zaznívá zv.4 )

D/T - neúplná dominanta do T – citl. tón se nesmí zdvojit! Upravíme akord D/  ve vrchních hlasecj

zdvojíme tercii a vynecháme zákl. tón – 1 tercie stoupá, druhá klesá

d) zvláštní spoje v harm. a mel. moll

MEL.MOLL: SD - u S zdvojíme tercii, vynecháme kvintu, jedna 3 klesá, druhá stoupá, prima ve vrchních hlasech

klesá

IDD - spojíme přísně i volně

HARM.MOLL:

DST/ - stejné jako v dur

IDD - spojíme volně – vrchní tři hlasy klesají do nejbližších tónů akordických

ST/D - upravíme ST/, ve vrchních hlasech zdvojíme tercii a vynecháme zákl. tón, jedna 3 klesá,

druhá stoupá a kvinta stoupá

e) Analýza Beethovenovy sonáty f moll