Taneční žánr a drobné charakteristické skladby

2) skladby s blíže určujícími názvy, ale ne přímo programní

- ukolébavka, barkarola, chanson, serenáda, dumka

a) napodobení nebo umělecká stylizace písní

b) názvy převzaté z literatury – Humoreska, Balada, legenda

c) názvy převzaté z výtvarného umění – Skica, Arabeska, Črta

d) skladby označené jako nepříliš propracované nápady – Invence, Impromptus, Moment

e) názvy naznačující určitou náladu – Idyla, Nocturno, Capricio, Pastorela

3) skladby označené jinými názvy nebo tempovými údaji

- skladby označené jinými názvy nebo tempovými údaji – Prolog, Intermezo, Epizoda,

Andante, Ostinato, Largo, Presto

4) skladby označené dle účelu, jemuž mají sloužit, podle specifického nástrojového uplatnění, podle vyhraněného hud.

obsahu, podle formálního uspořádání

- Etuda – praktická skladba instruktivní pro určitý stupeň vyspělosti

- koncertní etuda – Chopin, Liszt

- preludium – dle umístění – připravuje posluchače pro poslech hudby jež má následovat, ale

i samostatná skladba (??)

- časté dvojice – Toccata + Fuga, Preludium + Fuga

- postludium – dohra, ukončení, finální část cyklu

- interludium – mezi

- intráda- krátká vstupní skladba pro několik nástrojů, zejména pro žesťové nástroje

- fanfára- slavnostní skladba pro žesťové nástroje – pokud je jí užito jako příznačné hud. značky

(př. rozhlas.znělka), znělka nemusí být fanfárou, ale například převzatá (Vyšehrad)

- intermezzo – menší skladba vsunutá mezi rozlehlejší, ale i samostatná skladba (Mácha – Máj)

c) z literatury: elegie, balada, rapsodie, legenda, prolog, epilog, ekloga, romance

z výtvarného umění: črta, skica, silueta, arabeska, freska