19. Ladislav Fuks - Pan Theodor Mundstock

Pan Mundstock je starý pán židovského původu. Příběh začíná návratem pana Mundstocka z nákupu domů. Objevuje se jeho stín, kterému říká Mon. Jedná s ním jako s lidskou bytostí a svěřuje se mu se svými problémy a rozmlouvá s ním. Pan Mundstock pravidelně pozoruje svoji schránku, jestli v ní není bílé psaní-bojí se totiž předvolánky na cestu do koncentračního tábora. V bytě žije se svojí slípkou, která je ve skutečnosti holub. Schází se se svými přáteli Šternovými, židovského původu, jako je on sám. Jelikož i oni mají strach z transportu, pan Mundstock jim při návštěvách u nich nalhává, že již do jara má být konec války a při výkladu karet, který provádí, jim nalhává vidinu štastné budoucnosti. Jejich rodina se skládá z manželů Otty a paní Kláry Šternové, která Mundstockovým řečem o konci války věří ze všech nejméně, jejich syna-patnáctiletého Šimona, kterého vyhodili kvůli původu ze školy, a který pana Mundstocka obdivuje, dcery Frýdy, která je zdrcena rozchodem se svým partnerem, který ji , taktéž kvůli jejímu neárijskému původu, opustil a staré osmdesátileté babičky. Jedné noci začal mít pan Mundstock pocit, že je jasnovidný, a že právě on je spasitelem lidstva. Jednoho dne mu přijde dopis od pana Vorjahrena, jeho kolegy z firmy konopí, provazů a nití, kde spolu mnoho let pracovali, že i on odjíždí s transportem. Stále také přemýšlí nad Ruth Krausovou, se kterou měl vztah, kterou již dlouhou dobu neviděl, a tak ani neví, jestli už také neodjela transportem. Pan Mundstock se po propuštění z firmy, kde dříve pracoval, živil jako zametač ulic a jednoho pátku v lednu roku 1942 ho při úklidu Mečířské ulice napadl spásný nápad-že úspěch zvládnutí koncentračního tábora spočívá v připravenosti. Tehdy se také vytrácí jeho stín Mon. Začne s posilováním s kufrem, kdy si vytváří techniku, jak unést co nejdéle těžký kufr-počítá si kroky mezi jednotlivými přehozy kufru z jedné ruky do druhé, k pohodlnějšímu uchopení kufru má nachystaný flanel; pryčnu, na kterých se v táborech leží, nahrazuje žehlicím prknem, které si před spaním pokládá na svoji pohovku a spí na něm, dokonce si natrénuje i otravu plynem nebo i vlastní popravu, kdy si stoupne čelem ke zdi se svázanýma rukama. 8. června 1942 mu přichází dopis od Šternů, že už i oni, kromě jejich syna Šimona, dostali předvolánku. Všichni jeho přátelé již odjeli transportem. Rozhodne se tedy i Šimona svými metodami připravit na tvrdý život v táboře. Zanedlouho i panu Mundstockovi přináší cizí mladík předvolánku, a tak odchází se svým zavazadlem k Veletržnímu paláci na shromaždiště a po cestě je zaplavován vzpomínkami. Na shromaždišti se potkává i se Šimonem, těsně před příchodem k Veletržnímu paláci ho však na ulici přejede vojenské auto a pan Mundstock umírá.